Rozdmýcháme, přikládáme a nakonec společně hasíme . . . . . . . . .
Naším životem prochází láska a nenávist s rukou v ruce.
Jedno rozněžněné odpoledne se během vteřiny změní v bojovou zónu třetí světové války. City a něha jdou stranou a nastupují nože, kordy, slovní kulomety, urážky jako z děla a nakonec hotový bombardérský nálet výčitek, hrubostí do první kapky krve.
A vždycky za to může nějaká kravina, špatný výklad, nepochopení jeden druhého, ješitnost.
Potom stačí jedno blbé odseknutí a Božce okamžitě blafne jiskra pod parním kotlem.Každý normální člověk, by se zastavil, vydýchl, nadýchl a hned by mu bylo jasné že tudy cesta nevede.
Ale Bořek s Božkou neee…..!!!
Bořek bude přikládat pod kotlem zrovna tou největší lopatou a ještě si před tu do ruda rozpálenou mašinu stoupne ….
Božka zavře všechny ventily, zastaví přívod vzduchu a spustí urychlení přetlakování.
Katastrofa je nevyhnutelná a nastane výbuch…..
Každý jsme chvilku ten nejhorší, nastřídačku jsme viníky absolutně všeho, několikrát si navzájem za všechno poděkujeme a potom to příjde…….
Výdech, nádech, úleva, pochopení, vysvětlení, omluvy a vyznání ……
Bořku, já vím, že my to raplování potřebujeme, ale já bych chtěla abys věděl, že s ním i bez něj jsi pro mě to nejcennější a nejkrásnější co jsem kdy měla.
Bez Tebe nejsem já. Bez Tebe nejsem nic.
Miluji tě …..
Boženka