Radu někdy potřebuje vážně i ona, budu si to muset pamatovat . . .
Chytrá žena dnes není žádnou výjimkou, ona vlastně nebyla žádnou výjimkou nikdy, jen dříve se trochu více maskovala a díky své moudrosti raději lecjaký odborný, či úplně pitomý spor nechala vyhrát muže.
A ještě těm dnešním babičky kolikrát říkaly:
Holčičko, za žádnou cenu na sobě nedej znát, že víš!
A to je přesně i případ Boženky, chytrá až na půdu, všemi mastmi mazaná, skoro by se dalo říci, že šalamounovo hovno sežrala a přesto všechno občas umí zahrát nádherně hloupoučkou cácorku.
„Ať se snažím, jak se snažím, tohle prostě moje hlava nebere !“ říká často zoufale.
Načež se může Bořek přetrhnout, aby vše co ji trápí vysvětlil, ale odměnou mu většinou bývá jen upřímným smíchem proložená konejšivá věta:
„Bořečku, vždyť já vím, já Tě jen chtěla vidět jak mi to krásně a trpělivě vysvětluješ…“
Přesto všechno Bořek moc dobře ví, že se vyplatí být co chvílí obětí, neboť jedině tak lze zabránit případnému nedorozumění a zachovat klid v rodině, ale znáte to, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne…
Koupila se nová sofistikovaná pračka a po dvou dnech, kdy Boženka ležela v návodu, tak před Bořkovým odjezdem do práce ještě z postele zahalekala:
„Bořane, pocem! Tomuhle nehovím!“
Bořek se však ještě s tikem v oku po předchozích nachytáních a vylekáních s Boženkou mile rozloučil a šel…
Ten večer Boženka rukama lomila nad svým zdecimovaným prádélkem.