Archiv rubriky: BoBo postřehy

Někdo chybuje neustále, někdo občas a někdo chyby zkrátka nedělá… tedy skoro nedělá. Boženka je výjimečná žena. Za to vděčí samozřejmě rodičům i prarodičům a v neposlední řadě také mně, protože bez mé maličkosti, by nikdy nemohla tak ohromně vynikat, … Celý příspěvek →

aneb Některé dny špatně začínají, ale překvapivě dobře končí. Kutilem ze záliby nejsem, ale když má jeden doma Boženku i nemožné se děje zcela běžně a na počkání. „Broučku, dneska mi navrtáš ty nové věšáky na ručníky v koupelně, ju?“ … Celý příspěvek →

Splněný sen dospělého muže… dospělého? Prozpěvovat si ve čtvrtek večer u žehlení by mělo být důkazem odvahy, ale mně jen samovolně utekly myšlenky k tomu, co mě čeká. „To si snad ze mě děláš legraci?“ křikla na mě Boženka. „Ty … Celý příspěvek →

Není to tak náročné a nepohodlné, jak to vypadá. Každý má nějakou slabinu. Každý má jeden týden v roce z něčeho strach… Výjimkou není ani Bořek, a proto ten, kdo si chce přečíst srdcervoucí příběh plný slz a strachu, ať … Celý příspěvek →

aneb Kdo s čím zachází, tím také schází… V pátek jsem dorazila domů zlitá, jako myš a co nevidím. Na stole kytka a Bořek s plácačkou v ruce sedí za stolem, nehybně, jen očima sleduje dráhu letu mouchy poletujíc splašeně … Celý příspěvek →

aneb Zabití šíleného ochlasty krok po kroku. Už jednou jsem se důkladně poučil o tom, že poslouchat za dveřmi za nimiž hovoří Boženka je nejen neslušné a pro mé sebevědomí neblahé, ale i životu nebezpečné, jak sami uvidíte, ale přesto … Celý příspěvek →

Včera odpoledne měl manžel mé nejlepší kamarádky Mileny absolvovat tandemový seskok, a protože to měla být událost slavnostně pohřební, byla pozvaná na čumendu celá Standova rodina, všichni známí a kamarádi k tomu.

aneb Splnění mého tajného přání… Kuchař amatér, který se neobejde bez všemožných podrobných kuchařek, ale s o to větší chutí se pouští do sebesložitějších jídel s jistou vyhlídkou na nejistý výsledek, nemohl slyšet na prostou otázku: „Nechtěla bys, abych Ti … Celý příspěvek →

Vykořisťovaná důchodkyně. Jedu do města, nemáš náhodou drobnou stovku na busa? … vybalil na mě Bořek bez okolků. Samozřejmě že mám, drobných já mám spousty. Velké peníze se mě moc nedrží, obzvláště od tý doby, co jsem si nechala vyplácet … Celý příspěvek →

aneb Jak se pozná, že něčeho bylo moc? Čas od času se z Bořka, z tvora pečlivě vybírající slova při hovorech s Boženkou a to všechno ve snaze o záchranu vlastního klidného života, stane absolutní sebevrah a vytasí se s … Celý příspěvek →