Boženka vrací úder

Pod tíhou světa a všech jeho starostí selžou i ty největší vzory. Výjimkou není ani Boženka.

Na chalupu mi Boženka jezdí nabírat síly ze vzpomínek na prožité dětství plné radostí, menších i větších průšvihů a hlavně ze vzpomínek na prarodiče, na které nedá nikdy dopustit.A poslední víkend tomu nebylo jinak, jenže počasí je stále nevyzpytatelné a z čistého nebe se snesla lokální, velmi lokální bouřka plná starostí a nedobrých zpráv, která zpřevracela veškerý hodnotový žebříček i u tak zásadového člověka, jakým Boženka je.
„Já s Tebou dneska domů nepojedu. Potřebuji si tu ještě něco promyslet.“
A nic netušící maminka souhlasila a milou, přemýšlivou Boženku zanechala v tak inspirativním místě, jakým jen chalupa může být.

Tráva se ještě zpod odjetého auta nestihla ani narovnat a už se začínal realizovat plán, který měl zůstat navěky utajen!
Naštěstí se tak nestalo a naše vyprávění může pokračovat…

Dění následující nabralo rychlý spád.
Alkohol ve slivovici po dědovi pracoval na plné obrátky a tlumil veškeré zlé myšlenky natolik účinně, že se o tom se mnou Boženka neváhala podělit ve spoustě zmatených, ale radostných esemesek. Snad za všechny jen odpověď na můj pokus o zpětné volání:
„Nevolej vole, tady nikdo není :D“ a mně bylo všechno jasné…

Boženka vrací úder a já jsem rázem na druhé straně.
Vařím polévku, připravuji šumivý celaskon, studené obklady a vychlazenou Coca-colu. Tlumím, utěsňuji a chladím místnost k odpočinku a teď už jen vyčkat na to své raněné zvířátko, až se mi nadělí domů.

A dočkal jsem se a jen tak mezi námi.
Na tom, co zvládla za jeden jediný večer, já tvrdě makám celý rok 😉