Některé cesty vedou do optiky i dvakrát…
Bořkůůů…
Ano Boženko..?
Budu muset na oční a pak pro brýle, asi.
To víš, že jo Boženko.
Ten zmetek mě snad nevnímá. Čte si a je mu úplně jedno, že oslepnu. No počkej to Ti osladím! Ty nejdražší brýle, co kde mají si koupím…
Neohnutelné obroučky, nepoškrabatelná bifokální skla, odlehčené a ZNAČKOVÉ !!!
To se Ti prodraží Bořane!
A koupím si je do soboty, bude mě tahat brzo ráno na houby a ví jak to nesnáším, tak mu ten výlet brýlemi taky osladím.
V lese bylo krásně a mně se tu kupodivu i líbilo. Na brýle v kapse jsem pro samé houby zapomněla. Skákala jsem z jedné strany potoka na druhou. Až do chvíle než jsem zjistila, že Bořek našel dvakrát víc hub než já. Přišla chvíle na brýle, takhle mi radost kazit teda neměl!
Bořkůůů…
Ano Boženko..?
Jak typické! To jeho „Ano Boženko..?“ Jako by mu to mělo pomoci.
Šáhla jsem do kapsy, abych připravila ty nejdražší brýle světa a totálně s nimi rozmetala ten jeho blažený výraz.
První kapsa.
Druhá kapsa!
Kde proboha jsou? Já je snad přitom skákání někde ztratila.
Když došel Bořek ke mně, zmohla jsem se jen na „Mám Tě ráda.“
Doma jsem koupila v obchoďáku brýle za 200,- Když je Bořek po týdnu uviděl tak rázně prohlásil, že tedy na mně se šetřit nebude a vzal mě chca, nechca k nejdražšímu optikovi ve městě.
Pak už jen stačilo uvítání optika…
Dobrý den paní Boženko, nejste spokojená s brýlemi? Jdete si pro jiné?