Kdy Ty se mi holka naučíš řešit problémy přímo a ne poukazováním na problémy zástupné . . .
Boženko, Boženko,
na našem vztahu se mi mimo Tebe, tuze moc líbí jak je živí, každý den jiný, formující se, někdy k smrtí žhavý a někdy pak zase tááák hřejivý . . .Vše se mění a vyvíjí až na jednu jedinou věc, která se naším vztahem táhne od nepaměti a nejen naším vztahem – je to jeden z odvěkých nekompatibilních jevů v komunikaci mezi ženou a mužem:
Neříkáš přímo, co Tě trápí, co Ti vadí, co bys ráda a místo toho se mi vše snažíš vypovědět oklikou, či upozorníš na něco jiného, pro Tebe podobného, anebo mluvíš úplně o něčem jiném v domnění, že mi to dojde . . .
Nedojde !
Nikdy !
A kdyby přeci jenom, málokdy mi to stojí za to detailní rozebírání, protože dohadování ohledně opravdu toho konkrétního problému zvládám jedině s vypětím všech sil a výsledek je vždy nejistý – zástupné problémy naopak vždy řeším lichotkami, pozorností a nakonec jsme spokojení oba . . . tedy aspoň do tvé chvíle než usínáš 🙂
Příště tedy, až Ti řeknu třeba, že máš krásné nohy, neutočím na množství Tvých bot a nevadí mi každý týden jedny nové, naopak, nebo až Ti řeknu, že Ti to sluší i spoře oděné, neutočím ani na počet Tvých kabelek, který jak oba víme je krajně nedostatečný . . .
Boženko, já moc dobře vím, že mé panděro, či banděro není vůbec žádný problém, protože při své výšce a váze mám BMI, zvláště v dobách zkouškového, spolehlivě nižší než naše děti a Ty se mi tak snažíš jen naznačit, že bys byla ráda, kdybych dnes, tedy v pátek zůstal doma . . .
Příště tedy, až mě budeš chtít mít doma, řekni mi to a neschovávej to za můj pupek, víš, že jsem ješita a ještě bych se mohl urazit 🙂