:-))))))
Nějak mi to nedalo abych nereagovala na Bořkův překrásný článek jak si 28 let krásně užíval štěstěny obzvlášť, když v celém tom výčtu svých přešťastných variací zapomněl na tu nejdůležitější.
Ale abych to uvedla na pravou míru, musím to osvětlit i z druhé stánky.
Tak například:
U maturity brali studenty od konce abecedy a protože je Bořek příjmením od „ D“ přišel na řadu mezi posledními a jiná otázka na něj nezbyla. Musel brát co bylo, tak jaké štěstí.
Vlakem jezdí Bořek jednou za rok a to do Tater. Přistavený autobus, který na spoj navazuje na zpožděný vlak pochopitelně počkat musí, přece neodjedu prázdný i když na čas.
Pravděpodobnost, že vlak kterým jede Bořek jednou za rok bude mít zpoždění je asi tak 1:365.
Že by si Bořek v uvedeném vlaku zapomněl batoh je takřka nemožné.Zpravidla je plný lihovin a jiných povzbudivých destilátů. To by v tom vlaku museli zapomenout celého Bořka.
V tomto případě bych o štěstí taky moc nemluvila.
Lístky na MHD si Bořek zásadně nekupuje nikdy, má totiž průkazku, tudíž ho nějaký revizor nemůže ohrozit.
Tak nakonec z celého Bořkova šťastného výčtu zbývá jen jedna opravdu šťastná variace kterou ani nezmínil a to jsem já.
Copak nějaké vlaky, autobusy, zapomenuté věci, revizoři……..ale já „ Boženka“ já jsem jeho pravé štěstí .
Z Plzně šťastná Boženka, šťastného Bořka