Jak málo mi znáš, tak o to raději o mně šíříš dezinformace 🙂
Hned na začátku musím vysvětlit jednu jedinou zásadní informaci, kterou jsi ve svém článku přinesla: To, že jsem dítě štěstěny dokládá i fakt, že mám Tebe!
To jsem ovšem nenapsal záměrně, nikdo totiž ani nepředpokládá, že bych ženu Tvých obrovských rozměrů . . . tím myslím Tvé vlastnosti jako je tolerance a nesmírná láska ke mně . . . automaticky nezařazoval do svého portfolia štěstěny – zdálo se mi to tudíž zbytečné. Jen pro Tvé šťouravé nápady upřesňuji: Boženko neberu Tě automaticky, vážím si Tě a dělám vše proto, abys byla se mnou. Jako automatické totiž beru jen to, že pokud jsi se mnou, jsem šťastný muž 🙂
No ale teď již k uvedení Tvých informací tak říkajíc na pravou míru !
K maturitě jsem šel právě díky svému příjmení hned první den, ale až odpoledne po obědě, kdy má ostražitost opadla a já si tak díky nedostatku krve v mozkovně a díky lenosti, či ležérnosti vytáhl 2x za sebou třináctku, kteréžto se bojím a tak se tyto otázky z principu učím vždy a na jakoukoliv zkoušku . . . samozřejmě pokud těch otázek není méně!
Maturitu bychom měli, teď tedy k vlakům . . .
Vlakem jezdím častěji než jen jednou za rok do Tater a zpět. O povodních v roce 2000 jsem s ním jezdil i do práce přes rozvodněnou řeku a samozřejmě i zpátky = deset jízd týdně a to už Ti tedy slušně narušilo tu Tvou teorii !
Jízda vlakem, tedy jízda vlaky osvětlena a jdeme k zapomínání věcí NEJEN ve vlacích . . .
Boženko moc dobře víš, co všechno dokážu na všelijakých místech zapomenout, ale všimla jsi si, že nikdy nemluvím o ztrátě zapomenutých věcí ? Co na tom, že se do hospod pro baťoh plný lihu, či bundu s cigárama vracím až ráno. Tedy po sté a snad již naposledy, já zapomínám, ale nic neztrácím i kdybych mohl!
Rozdíl mezi zapomínáním a ztrácením máme taky za sebou a co je tam dál, ááá eMHáDé . . .
Boženko, žínko moje rozmilá, kdepak já bych k lítačce, tedy k legitce, spisovně k průkazce s platným časovým kupónem přišel, co? No jak jsi i Ty napsala, čas od času se nacházím s baťohem na zádech, který je plný lihovin a to přeci něco stojí a kdepak já bych na to vzal, když v rozpočtu na alkohol nemáme zavedenou ani jednu, opakuji ani JEDNU jedinou položku ! Donedávna mě tedy opravdu revizoři zásadně kontrolovali jen pokud jsem si nezapomněl koupit jízdenku.
Inu, to bychom tedy měli všechny Tvé připomínky zpřipomínkované a napravené a teď tedy k tomu závěru . . .
Ve sportce jsem vyhrál stovku, katastrofy se na mě od té doby jen lepí, košili jsem si skutečně pobryndal, ale nic mi nevadí, to největší štěstí, tedy Ty, mi stále zůstalo nakloněno a co na tom, že si do mě, chudáka jednoho ještě s chutí několikrát rýpne 🙂