… a to Bořek vždycky oponoval, že by si tu s největšími prsy nikdy nevybral, jemu prý záleží na celkovém dojmu, ha ha ha 🙂
„Už nám zase mrká hladové oko.“ procedil Bořek během jízdy z ničeho nic mezi zuby a okamžitě změnil na první křižovatce směr jízdy na jeho oblíbenou benzínku (mají tam totiž Budvar).Nikdy nic nenechává náhodě. Tedy všechno, krom nádrž až na doraz.
„Budeme platit kartou, nebo vezmeme za hotové?“
Otázka, kterou jsem mohla očekávat. Kartou platí Bořek a hotovostí (vybranou z karty) pak já.
„Mno, zaplatíme hotově Bořečku. Neboj, nebudeme šoupat Tvojí MasterCardku.“ odpověděla jsem v dobrém rozmaru.
„Mimochodem, den předem jsem z ní vybírala z bankomatu. Pět tisícovek. Jedna byla krásnější než druhá, ještě nepoužité, novotou vonící.“
Evidentně jsem mu zkazila radost nad ušetřenou korunou při platbě kartou, neboť se ani neusmál, nacucal svého miláčka do plné a já mu třesoucí rukou podávala dvě podobenky Palackého.
„Bořane, dívej se, celou noc jsem je malovala a ty je proleješ za chviličku hrdlem.“ pokusila jsem se ještě o jeden vtip.
Tentokráte už úspěšně.
A to moje trdlo se pokusilo ten vtip předat hned dál. Pohledné, prsaté, bohužel bez urážky, blonďaté nádheře za kasou.
„Platím trojku. A pozor! Ještě jsou mokré a trošku se lepí.“ pokládajíc na tácek dva tisíce české.
Krasavice reagovala přiměřeně ke svému vzhledu.
Vstupní dveře se zacvakly.
Tajné tlačítko pro S.O.S stisknuto.
A Bořek rázem zůstal se svým vtipem uvězněn v kiosku motoristů…
Beztak ho podezřívám, že to měl domluvené, neboť celé to čekání trávil se zasněným pohledem na…
No nebojte, jeho nechaly výstavní prsa chladným, on mi celou tu dobu koukal na Budvar v plechu.
„Boženko, ten Ti byl tak krásně vychlazený!“ povídal nadšeně, když mi ho propustili.