Vlastníte-li bazén, můžete se koupat, kdykoliv a s kýmkoliv jen chcete, až na drobné výjimky tedy . . .
Rodiče si splnili dlouholetý sen a loni na jaře si pořídili bazén a koupali se v něm nejen oni, ale i děti řemeslníků při jeho dokončování, zrovna tak všechny děti od příbuzných, ale taky všichni, ne vždy svlečení známí, neboť i rodiče umí nevinně začínající oslavu narozenin dokončit, coby oblečení v bezénu.
Bazén mají krytý, ale ne tak odizolovaný, aby v něm mohl být celoroční provoz a tak přišlo zazimování bazénu v podobě přikrytí plachtou a přenastavení filtrace do úsporného režimu.
Na Jaře to začalo.
Plachta byla sundána a voda byla až na nečistoty na dně krásně průzračná, ovšem jen první dvě hodiny!
Poté začla přímo před našima očima zelenat a snad i trochu zapáchat…
Důvod?
Světe div se, certifikovaní řemeslnicí udělali drobnou chybu a filtrace díky nedotaženému kabelu celou zimu vodu pouze přečerpávala, ale nečistila.
Po vzoru filmu Na samotě u lesa následoval dlouhý seznam nezbytností k pročištění vody: chlór, savo, flukol, chlór šok, clear, vodní lux, kartáče, ty nejlépe s teleskopickou násadou a mnoho dalších zanedbatelných drobnosti, včetně neustále zaplé filtrace.
Za tři týdny to máme zhruba sumu rovnající se třem celosezónním vstupenkám do místních lázní a po těch třech týdnech už sumu zaokrouhlujeme na rovných pět celosezónních vstupenek, neboť konečné rozhodnutí zní jasně:
Vypustit, vyčistit, napustit!