aneb Rodinná posedlost
Rodinní příslušníci mé kamarádky totálně propadli armádě. Nejenže jejich firma pro armádu pracuje, ale navázané vztahy se vším zeleným neberou konce.
Děti běhají v maskáčových slipech, doma se jí z ešusů, tatínek troubí každý večer večerku a maminku za její vykonanou práci odměňují pochvalou před rozvinutou bojovou zástavou.O vojenských aktivitách této rodinky už jsme se před časem zmiňovali v článku Nekňuč, vole!!!, ale to jsme ještě nevěděli, jak málo vody uteče a naše army family nám naservíruje nový příběh.
Konec školního roku, zaměstnanci před dovolenými a vedení firmy se rozhodlo zorganizovat malou firemní rozlučku pro své podřízené i s rodinnými příslušníky.
Dosud neobsazený, nedaleký pionýrský tábor nabízel vše, co bylo potřeba.
Soukromí, žádné svědky, noclehy pro početné rodiny, volný a velký výběh pro ratolesti a nedaleký hostinec pro ty nejodvážnější.
Hlavní chod – prase na rožni.
Pro děti nějaké špekáčky, sladkosti, nealko nápoje, zkrátka vše, co si jen hrdlo ráčí.
Spokojenost na všech stranách.
To ale ještě nikdo zdaleka ani blízka netušil, že je připravený i kulturní program, který se měl nezapomenutelně vrýt do paměti všech přítomných.
A jak jinak, než to pojmout po vojensky.
Na úvod oslavy to byl jeden dělobuch.
Rána jako z děla, houf děcek se hrůzou rozutekl do lesa jako hejno slepic.
Rošt se zatřásl v základech a prase, jako by tou ránou ožilo, vyskočilo i s vidlicí rovnou do ohniště.
Nastal zmatek.
Někteří rodiče dokonce váhali, zdali zachraňovat dříve vlastní děti, nebo hořícího čuníka.
Chladnou hlavu si zachoval jen bezdětný mistr stoje nad ohništěm s cigaretou v puse a lahváčem v ruce pobízejíc ze své funkce druhé:
„Tož vylovte to prase, nééé? Než bode černý jak uhel, děcka počkají!“
Když se situace uklidnila, prase bylo zpět na svém místě a všechny děti pro jistotu několikrát přepočítány, nastal čas pro kulturní vložku číslo dvě.
Tou byly dýmovnice a pro zpestření a zintenzivnění zážitku to mělo být barevné.
Červená, modrá, červená.
Slovo mělo jsme použili záměrně, neboť výsledek předčil očekávání.
Nikdo do dnes netuší, jak se to mohlo stát, ale místo krásně barevně doutnajících dýmovnic tábor během chvilky pokryl slzný plyn.
Tentokrát se dali na útěk všichni, jen praseti to nevadilo a slzelo do ohniště, jak jen mohlo, aby ten žár uhasilo.
…leč marně!
Nakonec skončilo opravdu černé, jako uhel!