Zoufalců ráj

odvrácená strana měsíce

Akutní pohotovost.
Okénko příjmu pacientů je prázdné. Sestra je na sále, někoho šijí. Hodina a půl pryč.
V čekárně sedí pár lidí.
Starší paní asi se synem. Paní se drží za ruku, zřejmě je zlomená.
Mladík s naraženou píšťalou v doprovodu jednoho rodiče. Já s tátou a jeho přetrženou šlachou. Sedíme a čekáme.
Sestra konečně přichází. Poslušně se všichni hlásíme. Ve stejném pořadí jsme během další půl hodiny volaní k lékaři.
První level je za námi.

V naprosto stejné sestavě se po několika minutách scházíme v čekárně, tentokrát na RTG.
Tady to šlo poměrně rychle. Čekání na fotečky poraněných údů už si krátíme společným hovorem. Jak jinak než historkami z nemocnic a zkušenostmi s odborným personálem.
Zpět k lékaři odcházíme všichni společně.
Druhý level byl o poznání veselejší.

Prázdná, pro u nás už známá čekárna. Místečka na židlích na kterých jsem ještě před chvílí pokorně čekali jsou ještě teplá. Všichni na ně usedáme zpět.
Pan doktor odešel.
Zřejmě nepředpokládal že se někdo z nás z toho RTG ještě vrátí živí, nebo spoléhá na to, že než na dojde řada pojdem stářím …
Třetí level – bonusový . Vyhraje jen ten nejrychlejší.

Stav naší akutní pohotovosti je opravdu akutní ……

 

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo trable. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *