Změna byla nutná

Jednou je málo, dvakát je moc . . .

Levná, každodenní, praktická věc. Skladné, lehké, vždy po ruce.
Papírové kapesníky.
Mám balíčky úplně všude.
V každé kabelce, po kapsách, v každém šuplíku , na poličkách. Bez dlouhého hledaní jsou vždy připravené k potřebě.
Nechce se mi ani věřit, jak může takhle prostá a titěrná věc člověku znepříjemnit život.To si tahle vyndávám prádlo z pračky a koukám na samém dně leží igelitový sáček.
„ Ale, kdepak jsi se tady vzal?“
Beru ho do ruky a vidím, sáček od kapesníků.
Zbystřila jsem a svoji pozornost zaměřuji na právě vyndané prádlo v koši.
Pane bože!!
Začínám protřepávat , zem pokryly stovky mrňavoučkých žmolků papírků a tisíce zůstaly přilepené na prádle.

Možná by na tom nebylo nic divného, normální člověk se z takových věcí poučí a příště si dá pozor, ale já ne …..
Hned s další várkou prádla se opakovala ta samá situace.
Tentokrát jsem zapomněla baliček v kapsách u džín.

Celé odpoledne jsem měla o zábavu postaráno. Pěkně ručně jsem místečko po místečku vybírala zaschlé papírky z prádla.
Jako mávnutím kouzelného proutku doma zmizely všechny balíčky papíráků, už se nikde naválý na očích.
Nahradily je krabice kapesníků a role kuchyňských ubrousků ….ty si doufám do kapes rvát nebudu.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo trable. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *