Zhasni světla. Už je čas…

Autem se po silnicích nepohybuji tak dlouho jako někteří z Vás, ale myslím si, že bezpečně poznám vykutálené řidiče…

Svítit celý rok, nebo nesvítit… Já svítím stále a dokonce už jsem si zaběhl takovou rutinu, co mi nedává na výběr. Sednu do auta, nastartuji a okamžitě rozsvěcím světla a připoutávám se.
Poutám se už od autoškoly a nikdy mě nenapadlo se vědomě nepoutat. Věřte, že učit Vás cholerický instruktor, jako byl ten můj, nenapadlo by to ani Vás.
Svítit mě ale naučila má vlastní zkušenost. Jeden čas jsem jezdil bílou felícií v době, kdy se ještě nemuselo svíti ani v létě, ani v zimě, avšak nerozsvítit v zasněženém zimním dni znamenalo koledovat si o čelní střet s předjíždějícími auty, která mě prostě neviděla. Teď jezdím v autě černém, ale svítím s ním po celý rok.
Tu samou koledu odříkává i řidič stříbrného auta na letních tetelících se silnicích, stejně tak řidič neosvětleného auta v koloně aut osvětlených a tak dále…
Má volba je tedy jasná:
SVÍTIT, SVÍTIT, SVÍTIT!

Není tedy divu, že včera ráno mě pěkně namíchlo, když hned po zavedení letního času jsem na silnicích potkal řadu vykutálených řidičů, co šetřili a nesvítili. Bylo pošmourno a zvláště auta černá nebyla vidět skoro vůbec !

Nadával a tituloval jsem ty hajzliky celou cestu až do práce a pracovní týden mi tak začínal pěkně z ostra.
Zaparkoval jsem.
Odpoutal se.
Zařadil rychlost.
Otočil klíčkem.
A zhasl… zhasl… ty nerozsvícený světla.
No a co!? Zapoměl jsem rozvítit, ale já zapoměl. Ostatní nerozsvítili naschvál!

Ach jo… a já tak nesnáším pokrytce.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *