Že se Vám chce…

Ta její škodolibost mě nepřestává překvapovat.

Dusno, vedro, hic…

Nic z toho nezabránilo Božence, aby mě zneužila, coby zahradního chlapečka pro všechno, protože to lehké si nechala, jak to má samozřejmě být, jen pro sebe.S elektrickými tvarovacími nůžkami na dřevinatý porost v ruce a s instrukcemi včetně vtisknuté představy o budoucí podobě zatím neidentifikovatelné skupiny stromků v hlavě, jsem se pustil do díla.

Chvílemi jsem si připadal jako střihoruký Edward, leč nesdílel jsem jeho nadšení a dle dozorčí a Boženky v jedné osobě, ani cit pro detail. Statečně jsem se však potil dál, po pár odvážnějších kreacích i krev cedil a zdáli slyšel dokonce i Sysifa, jak se mi směje.

Postupem dne mě Boženka vycepovala neustálými pokyny a výstrahami na takovou míru, že se odvážila vzít koště do ruky a sledovat mě jen na půl očka.
A přesně v tenhle moment šla okolo sotva čtyřletá holčička od sousedů, slušně pozdravila a nebojácně položila Božence řečnickou otázku:
„…že se Vám chce pracovat v tomhle dusnu.“ a svůj něžný hlásek doprovázela udiveným kroucením hlavy ze strany na stranu.
„To víš, Bořeček zavelel a já chudák ženská… co nadělám? Musela jsem poslechnout.“ odvětila Boženka prachsprostě falešně.
Holčička se na mě podívala nejen na její věk ukrutně přísným pohledem a poté, než definitivně odešla, pohladila líbezným úsměvem Boženku a soustrastně dodala:
„… to máte teda blbý… Tyran jeden!“

Ten den už Božena nebyla schopná zamést ani smítko…

Nadobro ji skolil záchvat smíchu.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *