Vykrádají nás!

… ne, to se jen Bořan vrací domů

Je nedělní poledne a Ty ještě nejsi doma.
Začínám být pomaličku nervózní. Přeoranou zahradu už jsem vydýchala. Vyhozené kytičky oplakala, všechny nové botičky už vyzkoušela.
Nechce se mi věřit, že Tě klíč v zámku odradil na takovou dobu.Čekala jsem na Tebe celou noc a klíč v zámku jsem nechala proto, abych měla stoprocentní jistotu, že mi neproklouzneš, i když toho jsem se pravda bát nemusela, vím, jak obratný tichošlápek dokážeš být v tom stavu, ve kterém jsem Tě čekala.

Čekala jsem Tebe a dočkala jsem se maminky.
„Jak mu je?“ ptala se mě hned mezi dveřmi.
„Nevím, ještě nedorazil!“ odpověděla jsem s kapkou lítosti v hlase.
„…ale dorazil!“ ukončila mé pochybnosti mamka a spustila noční vyprávění.

Nejdříve jsem myslela, že se k nám dobývají zloději, ale překonala jsem strach a šla nahlédnout za dveře. Našla jsem ho tam v zoufalém stavu, jak se snaží trefit klíčem do našeho zámku, ale ač zbědovaný, slušně pozdravil a jakoby nic se mě optal, jak se mi vede. Poslala jsem ho tedy za Tebou a musela se smát. Dolehla jsem a byl zpátky, opět mě pozdravil a já ho opět poslala domu, kam se s mírným brbláním „Tam mě nechtějí“ odebral.
Dorazil k nám potřetí a to už jsem ho ale hnala, že tu prostě nebydlí, ať jde za Tebou vedle! Slušně mi odpověděl, že za to já bydlím všude a pak se rozloučil a byl klid…

Tak a teď rychle polévku ohřát, vodu vychladit, vitamín vhodit a tradá s tím vším do garáže, protože už mi jistě nabíráš vědomí a to jistě s provinilým povděkem uvítáš mou přehnanou péči

Příspěvek byl publikován v rubrice Bořkovi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *