VARUJI VÁS !

Tento článek je věnovaný všem stejně postiženým (pár jich tady znám) a ostatním nechť poslouží jako varování.

Jak jste se dočetli v Bořkově článku pochutnala jsem si na psích granulkách.

Ráda bych Vám taky řekla proč.Normálně by mi na to stačilo jedno slovo na vysvětlení, ale obávám se, že by si to většina z Vás vysvětlila špatně, viď Bořku, tak to vezmu ze široka.V rodině může pít jen jeden.
Ale když v rodině pije jen jeden,ale za dva je pohroma na dohled.
Týden co týden do našeho rodinného rozpočtu zahrnujeme i provoz místní nepostradatelné hospůdky.
Ač nerada, přiznávám, že jsem si na to už zvykla, a sem tam si odpustím něco nového, pěkného a bez zbytečného remcání přispěji na novou pípu do hospody, nebo na nové vybavení lokálu či pokrytí nákladů na provoz.
Je to taky jediná instituce kam Bořek nosí inkasní platbu rád, osobně, pravidelně a ještě s přiblblým úsměvem.

Teď k tomu přibyla další neřest.

Karty.

Opět uznávám, že než to asi začne vynášet musí se do toho vrazit nějaký kapitál.
Takže jsme se zatím ve fázi, kdy se vráží kapitál.
Zatím co Bořek po víkendech šustí lupeny u piva a bezhlavě cpe peníze do zisků budoucích , já doma při svíčce šustím nabídkovými katalogy sumermarketů a sepisuji kde co levně nakoupit v akci.

A přesně takhle v akci jsme nakoupili i zmiňované granule.
Jenže to nebyly granule, ale psí keksy a byly fakt děsně levný…

Takže se úplně se bojím pomyslet co budeme zanedlouho ještě všechno žrát až Bořek zjistí, že karty nejsou zlatý důl vložený kapitál je nenávratně v prdeli…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *