Vařil myšička kašičku

Co nebyla v meníčku…

Bořek vaří.
Vaří rád.
A vaří dobře…
…a proto taky vaří často.Když o tom tak přemýšlím, bude to jedna z mála kladných vlastností, které má, respektive jediná.
A toho se musí patřičně využít!
Ve svém požehnaném věku už zvládne s naprostým přehledem a úplně sám, připravit k jídlu dva chody.
Ano čtete dobře.
Dva!
Těstoviny se sýrem a čínu.

A nemusím mít ani vrozený čich, jako německý ovčák, abych poznala, kterou ze dvou možností právě čuchtá.
Bořek má totiž roztomilý zlozvyk utírat si ruce o zadek, takže pokud vidím krvavé skvrny, znamená to, krájí maso a pokud mu z pozadí opadávají drobečky, tak se strouhá sýr.

Jelikož je to ovšem chlapec odvážný, pod dozorem zkušeného kuchaře – tím myslím samozřejmě sebe – se pustí i do přípravy něčeho složitějšího.
To potom náš byt připomíná horské pastviny a my jako dva bačové na sebe hulákáme:
Co teď?
Co dál?
Co s tím mám dělat teď?

Přesně takhle podle instrukcí zvládl i plněné papriky s rajskou omáčkou.
A opět nezklamal…

Na prdeli mleté maso, strouhanku i kousek vajíčka. To vše protnuté červenými šmouhami osmi prstů od rajské a jak tak koukám, vrazit mu mezi půlky knedlím, nepotřebovala bych čich, ani jídelní lístek a dokonce ani talíř.

To moje zlatíčko je totiž hotové pochodující meníčko.

Příspěvek byl publikován v rubrice Bořkovi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *