V novém bytě, nové dítě!

Pcheeeeee

Jak už moudré rčení praví: V novém bytě nové dítě.
Ovšem pomaličku a jistě začínám zjišťovat, že já přišla do nového bytu se starým děckem a tak to asi bohužel i zůstane.
Po dvou týdnech zabydlování v novém zjišťujeme výhody a nevýhody samostatného spolužití, pryč od rodičů, psů, koček i blech.
Já, egocentrický arogantní jedinec budu ale mluvit jen sama za sebe. Přesněji tedy o těch nevýhodách, které začínají nekompromisně vyplouvat na povrch.

První hrůzné zjištění na sebe nenechalo fakt dlouho čekat. Bořek to má blíž do hospody. Doba odchodu za pivní kulturou ovšem zůstala nezměněná. Mnohem více mě však trápí doba návratu, která by měla být vzhledem k několika kilometrovému rozdílu mnohem dřívější.
Není!
Naopak.

Bohužel skončil i můj klidný spánek po jeho odchodu. Dříve jeho návrat ohlašoval pes, který zavětřil blízkost páníčka ještě dříve, než ten páníček prolezl celou zahradu po kolenou, aby našel spadené klíče a ztracenou klíčovou dírku ve dveřích.
Dneska si jako pes připadám já sama. Každé cvaknutí výtahu po půlnoci ve mně vyvolává panickou hrůzu. Moje sluchovody skenují všech dvanáct podlaží a čekají, kde výtah zastaví a kdo z něj vystoupí. Představa, že si společensky unavený Bořek splete podlaží a bude se ve dvě ráno dobývat k některým z našich sousedů, mi navozuje infarktové stavy.
Obzvláště pak, když si uvědomím, že většina sousedek jsou staršího ročníku a šramocení v zámku nad ránem, by mohlo být to poslední, co v životě uslyší.

Naopak jsme s radostí uvítala fakt, že nemáme vanu. Odpadlo mi noční hlídaní, kdy Bořek dorazil tak nějak nedopitý a napadlo ho vlézt si ještě s lahvinkou vína do teplé vody. Už tedy nemusím vstávat a podkládat mu pod bradu záchranný kruh z korkových špuntů, aby nenasál vodu, jako hasiči při požárním útoku, když náhodou zadřímne.

Abych mu ale také připsala nějaké zásluhy, kterých je poskrovnu, tak je všechny jednu vypíšu. Soudě podle Bořkových svršku, nemusíme tenhle týden vytírat chodbu. Zdá se, že to vzal poctivě i se schodištěm odspodu a bůh ví, jestli nezačal vytírat už někde na ulici.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *