Užívám si jen když můžu

. . . a to nebývá často !

Poslední dobou mám dojem, že to schytávám kudy chodím, kudy jezdím a dokonce i kudy sedím, ovšem nastal čas se bránit moje Boženko, protože dneska při dočtení Tvých vzpomínek z naší společné cesty můj obrovitánský pohár trpělivosti přetekl :-)Nejdříve tedy trochu obecněji, ačkoliv to správný gentleman neříká jsem nucen udělat výjimku.

Boženko jsi trochu zkušenější a to dokonce tak, že letos oslavíš Kristova léta, ale ani to Tě neopravňuje používat při napravování mých názorů, či při našich sporech místo argumentů a věcných protinávrhů mimo jiné i obraty typu:
„Uvědom si kolik Ti je, Ty floutku jeden!“
„To už já . . . mám dávno za sebou!“
A jako finální facku zakončující veškerou mou snahu oponovat Ti uvádíš:
„V té době jsi Ty, za sebou ještě tahal kačera!“
No uznej sama, život s Tebou mi čas od času připomíná vojnu.

Dneska ráno to ovšem bylo všechno jinak.
„Bořane, jedeme!“
Tahle stručná věta už je pro mě všeříkající. Oblékl jsem se. Naložil Tě do auta a vyrazil směrem do nemocnice.
Pro rozptýlení Tě jsem mlel v jednom kuse i blbosti, prostě cokoliv, hlavně abys nemusela myslet na svůj problém.
A proč to všechno? No proto, abych si nakonec přečetl jak kecám, kecám a kecám, ale víš Ty co ?

Přeji si, aby Tě zub bolel třeba hned zítra znovu, protože já, floutek s kačerem, jsem si to kecání konečně užil bez přerušování!

Bořek (-:Napsáno s vědomím toho, že ač Kristova léta neslavím, budu jistojistě ukřižován já:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Božence. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *