Trávíme večery spolu . . .

Boženko tak mi tak došlo, že komáři by se v už nastalých zimních večerech měli pomalu zavrtávat do země, nebo kde to vlastně přečkávají zimu a už by neměli létat a neustále mě štípat.
Trávíme večery spolu. Sedíme a povídáme si a protože mě vždy rozpálíš sedím co schvíli v kraťasech, doma je teplo a k tomu to hřejivý teplo od Tebe na kalhoty to opravdu není. Včera jsem si zrovna povídali jako kdykoliv jindy, ale mě svědily nohy škrábal jsem se a došlo mi to.
Mám poštípané jen nohy!
V noci spím neustále odkopaný tak proč mám poštípané jen nohy a nikde po zdích žádný komár. Proč, proč… Protože pod stolem je líný, vychytralý komár, který vyráží na moje nohy právě ve chvíli, kdy si s Tebou povídám a moje pozornost patří celá jen Tobě.

Vlezl jsem tedy pod stůl a hledal jsem komára a nic. Čekal jsem nehnutě až udělá první chybu, popoletí, zabzučí, ale on měl nervy jako ze železa – ani se nepohl, natož, aby popoletěl. Jenže já jsem trpělivý dost čekal a vyčkával jsem pod stolem… a v tom to přišlo, blecha mi přistála na noze. V tom mi došlo, že mi vůbec nic nedošlo – žádný vychytralý komár tu nikdy nebyl.

Boženko, kočko moje, jen Ti nevím jestli dáreček v podobě blechy je Tvoje práce, nebo práce našeho kocoura Colomba.

Od blech dojebaný Bořek 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Božence. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *