To si pište!!!

………..že to slízne

Tak už je to potvrzené.
Tři zbojníci , Jánošíci, už se nabažili výstupů a sestupů, už ukojili své sebevědomí, pohladili svoji mužnost pohledem na svět z nadmořské výšky 2490 metrů nad mořem a konečně míří domů.
Zítra časně ráno, s východem slunce, dorazí domů i moje sluníčko.
Už to vidím v živých barvách, úplně stejně jako vloni.
Rozrazí se dveře a v nich můj horolezec, zničený jak zkurvená žebračka.
Zarostlý, unavený, kulhající s báglem páchnoucím vlhkem a potem na dálku.S desítkami puchýřků na puchýřích, nataženým každičkým svalem, s namoženými vazy v kolenou s bolavými zády a třeštící hlavou po celonočním cestování vlakem mi padne rovnou k nohám, tak jak jsem si vždycky přála :))
Jako bezmocné,lásku a něhu hledající malé miminko.

Puchýřky pofoukám, bolavé tělíčko namasíruji, obkládek na hlavičku přiložím, do měkkého ho uložím.
Ani nepípnu, ani jednu jedovatou poznámku neutrousím.
Všechny si je nechám pěkně uzrát do úterka.
To mu teprve vyperu bachor,to terpve něco uslyší, protože je mi nad slunce jasné, že budou mít neodkladnou poradu v hospodě s jedním jediným bodem na programu a to :
„Expedice zničme se“
A tam nesmí chybět i kdyby tam po kolenou měl dolézt.
Viď Bořku.

Ale přesto všechno se na Tebe Ty můj kamzíku šíleně těším….

Příspěvek byl publikován v rubrice Bořkovi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *