To se dělá todleto?

aneb Jak to také může dopadnout na parkovišti.

„Si představ, že mi nabourali auto, ale to si poslechni…“ spustil na mě kamarád a já poslechl a začal poslouchat.

„Jdu si tak z práce k autu a najednou koukám, celý bok narvaný. Samozřejmě nikde nikdo a já už začínal pěnit, znáš mě. Nicméně, protože jsme národ udavačů, než jsem došel k autu, už u mě byla taková starší paní a dávala mi opsanou espézetku toho vola. Panbů ji za to zaplať.“

„Zavolal jsem teda policajty. Ty přijeli. Lehce zjistili majitele a hned mu i zavolali. Pak domluvil a říká: Za chvíli přijede sám. Moc se tomu nevěřil a zapálil si, ale hned na to vidím červenou stodvácu, jak odbočuje na parkoviště. Barva seděla. Tak lustruju šoféra, jenže než jsem to zvlád, šádina úspěšně odbočila a já uviděl rozsekaný druhý bok. Zrcátko pryč, zmuchlaný bok, no hrůza. To snad ani nebylo možný, co všechno si zničil.“

„Konečně zastavil a ve mně to už řádsky vřelo. Zdržení, ještě ta drzost, když zdrhnul. No kde to jsme… Najednou koukám a on se z toho souká dědeček jak z pohádky, ale to mě neobměkčilo a tak k němu jdu a výchovně nahlas se ho ptám: Pane, to se dělá todleto? Jak jste mohl ujet od nehody? Vždyť vy byste mohl být můj otec!
A on se tak na mě provinile podíval a se vší upřímností řekl věc, která mě prostě dostala:“

„Pane, já se vám omlouvám. Já od třiačtyřicátého neboural a tak jsem trochu zazmatkoval. Mně je to moc líto. Nezlobte se, prosím.“

„Tak jsem se rozloučil a jel a celou cestu přemýšlel, s čím že to asi tak za té války boural…“

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo trable. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *