To je zmetek !

Někdy si říkám, jak já to s ním můžu vydržet . . .

Den začal probuzením po dlouhém a růžovém spánku a postupně přešel do předlouhých příprav na večerní vrchol, kterým byl ples. Dlouho jsme přemýšleli jestli spolu vyrazíme, ale nakonec jsme se shodli, že to aspoň zkusíme.Teď toho trochu lituji, Bořan se ještě válí na kanapi a my už se čančáme spolu s maminou druhou hodinu a minimálně dvě hodiny jsou ještě před námi, Bořanovi na to stačí půl hodina včetně holení a sprchy.
A skutečně za pár minut se Bořek připravil a chvíli před odjezdem už se jen dokonalý a elegantní Bořeček prohlížel v zrcadle a ladil detaily . . .

„Maj to ti chlapi ale jednoduché !“ Povzdechnu si a cpu se do kabátu o trochu rychleji než kdy jindy a moje zlobivé rameno ten nápor zkrátka nevydrželo a povolilo.

Dál už měly události rychlý a nacvičený průběh, jen oblečení dnes bylo poněkud hodobóžovější 🙂
Naskládali jsme se do auta a všichni společně vyrazili do nemocnice, kde strávím noc a Bořek prý se mnou, že beze mě nikam nejde. Nakonec se mi ho podařilo vyhnat spolu s rodiči s vysvětlením, že mě uspí a prospím beztak celou noc . . .

Ráno mě vzbudil telefon a maminka mi mimo jiné opatrně sdělila, že Bořek se s nimi z plesu nevrátil a doma taky není.
Začala jsem vidět rudě, litovat, že jsem ho vůbec vyháněla a přes spousty černých myšlenek mi unikla do ticha nahlas vyřčená úleva:
„To je zmetek !“
„Voláš mě ?“ ozvalo se zleva.
Bořek tam znaveně seděl s růžemi, co prodávají na plesech na židli pod oknem ještě i v kabátu, prý beze mě na plesu nemohl být ( ale pít beze mě zjevně mohl 🙂 a utekl za mnou. Neví sice jak prošel branou, neví jak se vyhnul sestrám, neví zkrátka jak se sem dostal, ale mně to je jedno, protože já přesně vím, proč to s ním můžu vydržet . . .

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *