Stačily na to dvě…

… a rozdávaly radost na všechny strany.

Boženko, musím Ti to všechno vypovědět ještě hezky za tepla. Dnes mám spousty ježdění po městě a zařizování. Dopoledne střídal jeden úřad druhý a já už začínal být unavený, sice jsem měl štěstí a nikde jsem nečekal, všude mi vyšli vstříc a skoro bych řekl, že vše šlo jako po másle, ale to kodrcání městem, které má na každém rohu rozkopanou křižovatku a kde se kolony aut hýbou krokem mě unavovalo.

Pomalu jsem propadal apatii a v tom to příšlo…

Zprava, z veldejší ulice na hlavní se vyřítil favorit, ač v té chvíli již apatický, tak na silnici stále ve střehu jsem jen zakroutil hlavou a pomyslel si jestli to má ten vůl zapotřebí…
Krokem jsem jel za tím pirátem a všiml jsem si nedovřeného kufru, všimla si ho i osádka.
Brzdy se rozsvítily.
Dveře na obou stranách otevřely.
A vystupily dvě usmívající se jeptišky…

Až jsem se zastyděl jak jsem je prve nazval. Nasedly zpátky do auta a já začal pozorovat kolemjdoucí, jak se culí, ukazují si do auta – někdo se zasmál viditelně, jiní si křečovitě zkousli koutky, ale i tak je zářící očka jednoznačně prozradila.

Jeptišky nevynechaly ani jednu díru na silnici, chodce mávnutím pouštěly, ale auto nezsatavily a celkově měly svérázný řidičksý projev, nicméně radost, kterou rozdávaly kolem dokola, dokonce i těm chodcům, které po puštění málem přejely byla evidentní…

A tak Ti Boženko moje, kousek té radosti a snad i úsměvu na líčkách posílám ještě za tepla… hřejiva.

Příspěvek byl publikován v rubrice Božence. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *