Skvělý nápad

Stalo se 6.července, léta páně 2007. Ve stejný den, kdy kdysi dávno upálili mistra Jana Husa.

Odposlechnuto a převzato, hádejte od koho?
Ano, samozřejmě od naší zasloužilé maminky, která přišla a spustila:„Státní svátek a my máme na prázdninách synovce. To znamená, že ke čtyřem našim dětem přibylo ještě jedno navíc!
Představa, že se všemi strávíme den doma, byla tak hrozná, že jsme urychleně začali vymýšlet, kam jen vypadnout, abychom je zabavili. Naše volba padla nakonec na Dinopark Vyškov, což byl skvělý nápad vzhledem k brzké ranní hodině, která zaručovala minimum ostatních návštěvníků.“

„Já, manžel, nejstarší dcera a tři malí, jinak už to snad ani nejde říci, zkrátka tři malí smradi. První konflikt nastal už s nastupováním do auta, koho že je to šesté nepojištěné místo ve voze pro případ silniční kontroly. Černý Petr padl na mě a já usedla se třemi dětmi dozadu na oné šesté nepojištěné místo.“

„Na místo určení jsme dorazili za pár minut přesně o půl desáté odpoledne. Třicet minut po otvírací době a nás čekala před bránou kilometrová fronta. Jenže se nedalo nic dělat, kluci už byli natěšení a my se rezignovaně zařadili na úplný konec. Asi po hodině stání a ujití šesti slepičích kroků jsme v dálce zahlédli kiosek. Okamžitě zavládla panika, zda-li nestojíme ve špatné frontě a nečekáme třeba na nějakou teplou, umělou housku. Vyslali jsme proto, trochu s obavami, do čela průzkumníka, aby se ujistil a poté hlavně, aby ujistil nás dospělé, že stojíme v tom správném houfu a nemrháme svými už tak dost oslabenými silami.“

„Průzkumník se vrátil s dobrou zprávou. Tahle nekonečná fronta byla skutečně ta naše!
Průzkumník se ovšem vrátil nejen s dobrou zprávou, ale i s letákem, který uzmul právě u vstupní brány do areálu. Z něj jsme brzy pochopili, že jsme byli podvedeni. Musíme vystát frontu nejdříve na zoopark, zaplatit si do něj vstupné, ať chceme, nebo ne a teprve potom budeme vláčkem přepraveni do vysněného a klukům velkoryse slibovaného Dinoparku. Vynikající obchodní tah a my s natěšenými kluky v polovině fronty.
Nebylo úniku!“

„Po necelých dvou hodinách jsme u pokladny. To máte, tři dospěláky, tři děti, 510,-Kč v luftě, ale konečně u cíle!
Kéž by…“

„Zoopakr byl překrásný!
Poskytoval vše živé pro neznalé městské děti. Naše kluky odkojené vesnicí nenadchli ani slepice, ani králíci, koníci, holoubci, kačenky, morčátka, oslíci, kozenky, ovečky, kanárci, papoušci, nutrie, kravičky, býci…
Prostě nic!
Jen otráveně pobíhali a hledali, kde že před nimi skrývají ty dinosaury a s přibývajícím časem samozřejmě čím dál tím víc neúnosně zlobili.“

„Urychleně jsme proběhli zoopark a směřovali kluky k vytoužené druhé etapě výletu. Postavili jsme se tedy do další hodinové fronty na vláček, který nás přes celé město přepravil na druhý konec Vyškova do Dinoparku.“

„Konečně se před námi otevřela historická kamenná brána a my spatřili prvního mohutného tvora.
Kluci vystrašeným úžasem přestali dýchat!“

„Mohutné plastové ozvučené příšery byly všade, kam se jen člověk podíval!
Efekt tomu dodávaly reproduktory, které na střídačku vydávaly prehistorické zvuky vymřelých tvorů. Někteří se dokonce do zvuků i mechanicky pohybovali.
Pro naše kluky skončila legrace a díky Jurskému parku nastal zlom. Jindy k neuhlídání, jak pytel blech, a teď najednou poslušní vlčáci, kteří se bez povelu nehnou ani na krok.“

„Nejstarší dcera to ale dlouho nevydržela a tajemství zajišťující naši pohodu a klid klukům vyslepičila.
Donutila je na příšerky sáhnout a ukázala, odkud ty všechny strašidelné zvuky přichází a tím je navedla, tentokráte už nenávratně, do starých kolejí. Kluci se během chvilky rozutekli a my měli opět co dělat, abychom je všechny tři udrželi pohromadě aspoň na dohled, protože vyzrazením tajemství pro ně zájem o dinosaury definitivně skončil a oni tak již nerušeně zaměřili svou pozornost na stánky kolem.
A už to začalo!
Hranolky, limonády, nanuky, cukrová vata, pamětní mince, plakáty, párek v rohlíku, popcorn…
Hotový vítr v peněženkách!“

„Hodinovou frontu na vláček zpět jsme už nevnímali.
Domů jsme dorazili kolem sedmé večer o dva tisíce lehčí, unavení, zbití a hnaní potřebou polknout každý aspoň dva brufeny.
Manžel nakonec padl vysílením do křesla a prosil nás, abychom z posledních sil postavili hranici a upálili toho 6.července i jeho…“

A my jen dodáváme:
Nudíte-li se, vezměte svá dítka do Dinoparku!

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo trable. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *