Sklidíš jen to, co jsi zasel

…říkávali mi.

A říká mi to Boženka i dnes, kdy se pokouším zahradničit, na jaře sázím, co mi pod ruku přijde a dnes chodím s atlasem květin po zahradě a leckde se marně snažím aspoň o rodovou identifikaci, a když přeci jen něco rozpoznám, obvykle to opatrně vytáhnu i s kořínky a odnesu na kompost.Ano, plevel už umím pěstovat, jako odborník.
Je více než jasné, že se mi to moje štístko škodolibě chechtá a teď ještě víc, protože mi na zahradě vyrostlo něco, co v atlase ani není, ale včera jsem tomu udělal konec, respektive ne já, ale můj soused, který nás navštívil:
„Ty vole, co to tu máš?“ udiveně vyštěkl.
„Nevím…“ odpověděl jsem po pravdě.
„To je tráva a samec k tomu! Ty hele, to budeš muset zničit, já bych nerad přišel o ty svoje samice.“

Nerozuměl jsem mu ani slovo, ale běžně zvyklý na ničení svých výpěstků jsem chvíli po tom, co odešel, rozdělal oheň a pomalu přihazoval svou úrodu spolu s chroštím a polínky. Boženka se mnou ven nechtěla, jednak bylo chladno a za druhé kouř jde vždy za ní.

Seděl jsem si tedy venku sám, kouř šel při nepřítomnosti Boženky jenom na mě a já spokojeně koukal do ohně a přemýšlel si o tom svém. Postupně jsem vše spálil, čekal, až oheň dohoří a pak, najednou z ničeho nic, jsem pochopil význam slova tráva, samec a mnoha mnoha dalších slov, které jsem do té chvíle ani neznal.

Boženka mě nakonec našla v trávě, kde jsem prý pln úsměvů sklízel vítr za deštivé letní noci, ale řeknu vám…

…tohle by samec samci dělat neměl!

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *