Sám král ceduličku četl

. . . aneb o tom, jak se Tichá domácnost ve Václavské náměstí proměnit mohla 🙂

Milá Boženko,
královno mého srdce. Víš o mně nejen to, v jak upraveném stavu se skoro pravidelně v pátek, či brzo v sobotu k ránu vracívám z „pátečních výprav za kulturou“. Víš o mně i to, že toho za den naspím víc než lecjaké mimino. Víš o mně ale hlavně i to, že jsem měkkosrdcatý, neumím říkat ne a pokud je někdo slušný, odmítnout ho pak bez Tvé pomoci snad už vůbec nedokáži…Chtěl jsem Ti proto poděkovat, že mi necháváš pomáhat a pomáháš spolu se mnou. Zároveň mi jasně ukazuješ tenkou hranici mezi pomocí potřebnému a mezi mou naivní ochotou pomoci i lidem vychcaným, kteří mi jen zneužívají. No, kde já bych bez Tebe byl 🙂

Ouplně zvlášť Ti musím poděkovat za to, že mi učíš pomoci lidem způsobem pro mne dosud nevídaným – posláním je za jinčími vhodnějšími lidmi. Už vím, že na tom není nic špatného 🙂

Boženko děkuji a slibuji, že už nebudu chtít pomoci všem začínajícím novinářům. Nebudu chtít otisknout vše, co mi pošlou a už se nebudu pokoušet z redakce Tiché domácnosti udělat průchozí ohřívač budoucích skvělých novinářů…

Božence vděčný novinář Bořek 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Božence. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *