REZIGNACE

Možná se tohle ještě nestalo, ale je to jen otázka času, s tím už jsem smířená…

„Co to bylo za hluk u vás v noci?“ vyzvídala maminka, když jsem se líbezně loučila s Bořečkem. Ten akorát dopíjel vodu s aspirinem, co jsem mu ve spěchu pozorně připravila a ještě jsem se ho optala, zda-li už ta bolest hlavy ustala a něžně ho políbila na natékající oko…Maminka to s otevřenou pusou vyslechla a o to důrazněji se ptala:
„A co to bylo v noci za rámus?“„…ááále“ culila jsem se „To ti musím říct.“ Přešly jsme do kuchyně, kde jsem sklízela pro Bořka připravenou snídani i s vlastnoručně psaným vzkazem s přáním dobrého rána a ujištěním, jak moc ho miluji. Mamka valila oči a já počala vyprávět:-
„Bořek přišel včera domů nadranej, jak šlak kolem třetí hodiny ranní a hned mezi dveřmi padl, jak dlouhý, tak široký na komodu, kterou svou mrtvou vahou celou rozlehl, to ho vzbudilo, a mě taky, ale než jsem k němu doběhla, vzal hlavou o poličku a udělal si toho monokla…“ mamce padla čelist údivem „…já ho už pak jen do koupelny odtáhla a pustila mu na hlavu celá dožratá studenou sprchu.“
„A proč toho draka tak opečováváš?“ ptala se mamka brunátně.

„No když to máš tak… Já ho pak odvlekla i do postele, kde se mi svalil a usnul i s kalhotami, tak jsem mu je chtěla sundat a v tu ránu se posadil až jsem se lekla, zamžoural a zakřičel: Ruce pryč dámo! Já jsem šťastně ženatej!!!“
No nesežrala bys ho, líbezníčka jednoho…“ opět jsem se zasnila.

Mamka zakroutila nechápavě hlavou.
„Hlavně, že jsi šťastně vdaná …“

„A já jsem…“

Příspěvek byl publikován v rubrice Bořkovi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *