Prý pátek…

Snad se mi to jeho fantazírování podaří uvést na pravou míru!

Pevně věřím, že s vyprávěním o pátku, se kterým se Bořek tak roztahoval, já zvládnu uvést na pravou míru na prostoru polovičním…


Tak za prvé!
Nebylo to v pátek, ale v úterý.
Domů vůbec nechvátal, ale táhl se jako smrad.
Za druhé!
Nekonala se žádná vánoční besídka nějakého bývalého zaměstnavatele.
To je přeci logické, že takový zaměstnavatel je rád, že se Bořka zbavil, tak co by ho ještě zval na vánoční besídku.
Šlo tedy o každoroční předvánoční domovní schůzi, kde si nájemníci rozdělovali služby v případě sněhové kalamity. A jelikož má ten můj tajtrlík iniciály BD tak na něj padla řada jako na prvního, a protože mě navíc má pán bůh moc rád, hned na jeho sobotu (středu pro všechny ostatní) napadalo několik centimetrů sněhu. Takže údajný sobotní vánoční turnaj bylo ve skutečnosti středeční vstávání v pět ráno a odmetání sněhu.

Tím autobusem v nula padesát, jak píše, taky opravdu přijel, ale jako zákon káže.
Tedy s tím , že mi volal v pět z práce, že se na chvilku staví za Pepkem s nějakým papírem a pádí domů.
Ze středy na čtvrtek byla opravdu zimu.
Mrzlo fest!
Dokonce mrzlo tak moc, že už jsem byla celá nervozní kde je.
Dokonce jsem byla nervozní tak moc, že jsem se Bořana vydala hledat do ulic, tušíc katastrofu…

Člověka ležícího na zemi jsem opravdu spatřila. Bohužel to nebyl Slovák, jak bájil Bořek, ale on sám osobně.
I pak došlo k záměně. Určitě nepadaly slova jako: Kamaráde, vstávej!! jsem si naprosto jistá, že jsem říkala něco jako: Ty hajzle jeden, mrzni! , takže verze o anjelovi tedy taky nebude tak úplně košer.

Policie ale přijela zrovna tak. Po dlouhém vysvětlování mě opravdu přesvědčili, že ho neodvezou nikam jinam, než k nám domů. A to jsem je pokoušela i uplatit. Několikrát jsem i přihodila, leč marně. Fakt mi ho přivlekli až do postele. A zadarmo.

Dále pak…
O žádném chlebu toho dne nebyla řeč.
Tudíž návštěva večerky s obsluhou cizí státní příslušnosti byl nejspíš jen nějaký ranní dozvuk Bořkova snu.
Věřte mi, nenašel by na sídlišti obchod i kdyby ho na krásno hledal, natož pak nějaký uzávěr vody.
Každopádně snaha byla.

Co říci závěrem?
Ve čtvrtek měl Bořek dovolenou z kategorie neplánovaných.
Ten den vstával ve 14:30 odpoledne.
Probudil se zničený, jako po nějakém vánočním turnaji v pětiboji. Přišoural se do obýváku a ustrašeným nachlazeným hlasem povídá:
Boženko, já ti měl příšerný sen. Všude bylo plno vody, já plaval a plaval a měl jsem koupit chleba …brrrr

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *