Prsatá nádhera

Myslel jsem si tedy, že aspoň ty své ňadra, respektive ty Boženčiny, znám dobře až důvěrně, ale všechno je trochu jinak.

Ač nejsem pecivál na plný úvazek, čas od času mě přepadne chuť s sebou plácnout na slunko a nechat se hřát. Domníval jsem se, že i Boženka je podobně založená a ona mi to v rámci zachování klidu a míru i potvrdila, jen s přehledem sobě vlastním mi vysvětlila, že má jen jednodílné plavky a žádné opalovačky, a proto se logicky opalovat nemůže.
Přesto vlak nejede.
Hluboce jsem se tedy zadíval na její přednosti a odevzdaně odkýval její logický závěr. V hlavě mi ovšem klíčil plán o koupi opalovacích titěrných plavek, kterých se bude dotýkat rádo nejen slunko, ale i já.Druhý den jsem odešel z práce o trochu dříve a vydal se na nákup plavek. Po zkušenostech s nákupem plavek mých jsem to bral jako samozřejmost a vyrazil bez příprav. Cestu jsem si krátil okukováním letně oděných předností jiných žen a liboval si, jak že to mám Boženku krásnou, hravě by je strčila všechny do kapsy.
Dobře naladěný jsem vešel do obchodu s nejen dámskými plavkami a spokojeně se rozhlížel po těch všech titěrnostech.

Druhý den jsem odešel z práce o trochu dříve a vydal se na nákup plavek. Po zkušenostech s nákupem plavek mých jsem to bral jako samozřejmost a vyrazil bez příprav. Cestu jsem si krátil okukováním letně oděných předností jiných žen a liboval si, jak že to mám Boženku krásnou, hravě by je strčila všechny do kapsy.
Dobře naladěný jsem vešel do obchodu s nejen dámskými plavkami a spokojeně se rozhlížel po těch všech titěrnostech.
Nadšení mi vydrželo přesně do té chvíle, než se mě prodavačka zeptala, pro copak jsem to přišel a po vyslovení mé žádosti mě vyvedla z klidu automaticky položenou otázkou:
„A jaké má Vaše paní míry?“
„Krásný!“ pomyslel jsem si v duchu, ale nahlas jsem nejdříve cosi zamumlal a marně lovil z hlavy piktogramy, které jsem vždy jen letmo zahlédl na jejím spodním prádle.
„85C, možná taky 75C, nebo 80C, ale rozhodně ne Bé ani Dé.“ vyhrkl jsem ze sebe a přidal vítězoslavný úsměv.

Uběhla asi hodina, než jsem se po zodpovězení všech upřesňujících otázek dostal k takovým detailům, jako byla barva a tvar plavek, ale i přesto všechno jsem cítil potřebu si volbu rozměrů vrchního dílu ověřit.
Po podrobnější kontrole rozměrů prodavačky jsem usoudil, že se zase tak moc neliší od originálu a už už jsem jí prosil o odzkoušení, když v tom jsem ucítil na své tváři pomyslnou facku od Boženky doplněnou o nepublikovatelný dovětek a v tom zmatku jsem sice zmohl na žádost, ale trochu jinou:
„Mohl bych si ten horní díl na sobě odzkoušet?“
S bouřlivým smíchem mi bylo vyhověno a já se ocitl sám v kabince, kde jsem propadl panice. Potuchu o tom jak a na čem mám vrchní díl odzkoušet jsem neměl a tak mi nezbylo nic jiného než zoufale počekat pár minut a pak vylézt s tím, že je vše OK.

Plán jsem uskutečnil a celý rudý narychlo přidal k vrchnímu dílu i odpovídající díl spodní, kterému jsem už naštěstí nebyl nucen věnovat tolik pozornosti, neb to byl bikinový komplet a mě jen polilo další horko při představě zkoušení spodního dílu.

Absolutně bez sil jsem obchod opustil a přednostem ostatních jsem cestou domů nevěnoval nejmenší pozornost. Doma jsem našel Boženku zalezlou v chládku a to mi teprve vlilo novou sílu do žil.
Předhodil jsem hrdě svůj nákup před ní na stůl a sice trochu s obavami plynoucích z nejistého a ponižujícího nákupu podprsenky, jsem čekal na její reakci.
Vymlouvat se už rozhodně nemohla!
Uznala to i ona a šla se převléci…

Vrátila se s úsměvem ve starých jednodílných plavkách:
„Bořečku jsi šikulka, vršek máš zmáknutý a omakaný na jedničku, ale ten spodek Tě stále trochu zlobí, viď? Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že jsi na můj zadeček koupil plachtu na tatrovku!“

Já debil totiž v té závěrečné vidině konce mých útrap v obchodě jsem zřejmě hmátl někam, kam jsem neměl a to do nadměrných velikostí, ale ani za této bezvýchodné situace jsem se nevzdal!
Druhý den jsem absolvoval martýrium podruhé a spodní díl plavek opět za značného vysílení a neustále přítomného škodolibého úsměvu prodavačky vyměnil.

Doma už pak proběhlo zkoušení na jedničku a já konečně mohl vychutnat ten vítězný pocit, kdy Boženka konečně ulehla vedle mě na přímém slunku.
„Budeme tak spolu ležet hodiny a hodiny…“ pomyslel jsem si.

Po pěti minutách ale vstala a se slovy:
„Musím pryč, nebo budu mít ty plavky vypálené!“ se přesunula nahá do solárka.

Opět mám tik v levém oku.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

0 komentářů u Prsatá nádhera

  1. Powers napsal:

    No hezkÊ, ale pro příťtě bych doporuīoval mít to v rukåch. Jak vrťek tak i spodek se då hmatatelně do rukou dostat:-P

  2. Anonym napsal:

    🙂 V rukĂĄch mĂĄm oboje, jen pĹ™evĂŠst to na metrickĂŠ mĂ­ry v ryze dĂĄmskĂŠm obchodÄ›, kde nervozita stoupĂĄ kaĹždou minutou mi dÄ›lĂĄ jeĹĄtÄ› trochu problĂŠm 🙂

  3. ivka napsal:

    hehe, tak ten konec byl nejlepsi 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *