Prosím zabít, ale rychle!

aneb Nemocným v domě doktora býti, znamená strašlivě tuze moc trpěti.

Nikdy jsem si nemyslel, že by mohlo být ještě něco horšího, než když Vám v rodině onemocní doktor a Vy ho máte léčit, nebo aspoň dohlížet na dodržování jeho léčebných postupů předepsaný jiným lékařem…Nebuď sám sobě lékařem, zní obecně známá pravda, které ovšem žádný, jen trochu ješitný (rozuměj: každý) lékař nedbá.
Tak, co by mohlo být horší než léčit lékaře..?
To už vím naprosto přesně.

Být léčen od spřízněné lékařky!
Přesněji odevzdat se láskyplné domácí péči, která je tak nezištná, tak samozřejmá, tak hřejivá a tak definitivní.

V takové chvíli bych se opravdu nejraději přiklonil k té osamocené hloupé menšině a doporučil své Božence, aby mě raději rovnou zabila, neboť její péče je jen pomalejší verzí toho samého.
Posuďte ale sami, její zákeřné pomlouvačné povídání ze dne, kdy mě úplně znehybnila jste již slyšeli, teď jsem na řadě já, už mám volnou pravou ruku…

Nemoc na mě přišla znenadání a jen co jsem byl změřen, jak pes u veterináře, Boženka totiž masochisticky žádnému jinému měření nevěří, dopadla na mě severská duchna, pod kterou se bez cizí pomoci ani neotočím, ale za to mě udrží na životě i při mínus padesáti stupních, což je úžasné zvláště, když je v ložnici stupňů dvacet a pod duchnou tak stoupá teplota a díky hmotnosti deky i tlak, za necelou minutku tak můžeme podávat vajíčka natvrdo, ale to jsem trochu odbočil…

Potom, co jsem Boženku poprosil o topinky s řádnou porcí česneku mi bylo sděleno, že ty ona nejí a namísto nich jsem byl přivázán šálou za hlavu k pelesti postele, jako bych se hnout mohl, nebo snad z postele utéct, prý je to proto, abych ani na to nemyslel a přitom mé myšlenky se točily jen kolem toho, jak získat aspoň trochu vzduchu, za těchto podmínek se totiž ani pořádně nadýchnout nedalo…
Naštěstí Boženka už přicházela s trychtýřem a následně mi hrdlo litry čaje počala zalévati, problémy s dýcháním rázem přestaly. Dýchat už nešlo vůbec a kdo by se tedy neřešitelným problémem zabýval, že?

Inu, dnes už je mi hej, před Boženkou srdnatě třetí den tajím, že ji mi stále šoufl a ona už mi konečně uvěřila a z pod duchny i jednu ruku uvolnila, jestli takhle statečný vydržím být i nadále, budu do konce ledna na svobodě…

Vřele tedy doporučuji metodu alá Boženka všem ženám, kterým onemocní ten jejich smrtelnou rýmičkou. Vsadím se, že příště už si tu velkou simulaci rozmyslí…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *