Pračka, pro Boříka hračka

To ještě uvidíme 🙂

„Co je to za kravál?“ pokoušel se Bořek překřičet ten šílený rambajz.
„To je pračka…“ zahuhňala jsem provinile.
„Ty jsi to ještě nenechala opravit? Vždyť už jsme se o tom bavili dva měsíce zpátky! diví se, jak kdyby mě neznal a nevěděl s jakou oblibou a pečlivostí zanedbávám veškeré prevence.
„No, nenechala jsem to ještě opravit… opakuji kajícně odevzdaným hlasem.
Jak bych to taky mohla nechat opravit, když navíc potřebuji, aby doprala jednou pro vždy, protože mám vyhlídlou zcela novou i se sušičkou, kdy se prádlo jen pověsí a už se nežehlí, ale o tom ten můj tyran nechce ani slyšet, prý za osmdesát kubíku dřeva musím žehlit doživotně zdarma. Taky nadělá, jeden překlep v objednávce a už se to se mnou veze. Zůstala mi jen jedna jediná kreditka.
Ta propadlá!

„Jak to dopere, tak se na to podívám!“ vytrhl mě Bořek z přemýšlení.
No prosím, dovětek, který mi okamžitě sebral poslední kapičku naděje na koupi nové pračky.
To jsem si zase naběhla, že já to vůbec zapínala, když je ten citlivka doma!
Ale to ne, já to pustím zrovinka akorát, když je doma a dává si dáchánek.
Bože, já jsem taky aktivní blbec, to je hrůza.

Dopráno.
Znechuceně a otráveně se šinu do koupelny pro vypranou várku a Bořek nabitý elánem a chutí do práce za mnou.
Čvachty, čvacht…
„Hehe, andělíček můj strážníček zase jednou nezahálel!“ pomyslím si vesele.
S obrovskou blažeností vychutnávám vítězoslavný pocit. V koupelně je po kotníky vody, ale já mám nohy v suchu. První skutečně užitečná výhoda vozíčkáře.
Pohledem jsem sjela Bořka od udiveného shora až po jeho vlhké dole.
Připadalo mi, že veškerá voda kolem něj se nezadržitelně vsakuje do jeho pantoflí a ponožek.
Chrochtám blahem.

„Je tu kapko vlhko? Viď?“ vybuchla jsem smíchy. „Tak nestůj a opravuj přeci! procedila jsem odvážně skrze smích.

Škodolibě jsem pozorovala jak mu cuká sanice a tiká levé oko. Překontroloval připojení vody, odtokovou hadici, nakonec zabořil hlavu do bubnu a konečně tlumeným a dutým hlasem – (snad za ten dutý hlas může jen ten buben – pronesl diagnózu.

„Je rozbitá!“
„To je mi ale novina panečku.“ pokračovala jsem v ronění slz smíchy, Bořek mě ale uvnitř neslyšel a nevzrušeně halekal dál:
„Ty jsi prorazila buben! To už nepůjde opravit!

„Sláva…“ oddechnu si úlevou a sepnu ruce směrem k nebi „…koupíme novou, už mám jednu vybranou…“ pokračuji z vesela jen co Bořek vytáhl hlavu z bubnu, ale ten mě záhy uvádí do reality:
„Na novou zapomeň! Máme účet v mínusu, protože budeme sice špinavý, ale v teple! Nemusím ti snad připomínat těch 80 metráků dřeva, že ne?“ odsekl jízlivě a odcházel vítězoslavně v dál s trikem a zadkem umaštěným z neopravené pračky…

A já si tak za ním koukám a už úplně přesně vím, že tu pračku přeci jenom koupím. Za chvilku má narozeniny, dá-li pánbůh i státnice složí a on si nějaký ten dárek přes to všechno přeci jen zaslouží a co víc mu můžu dát než pračku, která je v provozu hlavně kuli němu, protože já toho zdaleka tak nezamažu jako to moje čuňátko.

A on bude mít určitě radost!

Zvlášť až zjistí, že na to padly úspory na jeho mejdan, je to už přeci dospělý muž a zachová se jistě rozumně…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *