Pozor, padají ultimáta

a jde do tuhého…

Milý Bořečku,
není to tak dávno, kdy jsem vedla boj a vlastně ještě pořád vedu s Tvým chmelovým miláčkem.
Co jen jsem se napovídala, naprosila, naplakala . . . a nic. Kolik to bylo pátků a svátků a ještě pořád jsem nehodila flintu do žita.
Vždy neúnavně lamentuji a držkuji okamžitě, když na Tvé tváři spatřím jen známku přiblblého výrazu, nebo když překypuješ nadměrnou péčí ,láskou a něhou. Nikdy za tím není nic dobrého.
Jako jsou například páteční romantické snídaně do postele se kterých se nakonec vždy vyklube propustka na večerní „ pokec “ .

Ale boží mlýny melou.
Melou pomalu, ale melou a melou spravedlivě.
A vypadá to, že už jsme konečně přišli na řadu i my dva.
Dnes Ti překřížil cestu i plány náš kocourek. Tomu chlupatému, němému, nevinnému mazlíčkovi se podařilo to, oč já se celé roky marně usiluji….
V návalu zlosti a vzteku nad nepovedeným finišem jsi vyřkl hlasité ultimátum … :-)))

Já se ho milý Bořečku samozřejmě hned chytnu, protože mně to přišlo náramně vhod a ještě hlasitěji Tě na něj odpovídám…

Buď já, nebo hospoda!!!

Je Ti doufám jasné na koho padne volba u mě, pokud Ty zvolíš hospodu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Bořkovi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *