Polo admin v polobotkách

Ráno jako vymalované.Všechno pod sněhovou peřinou.
Bořek se chystá na chvilku do práce a potom hurá matičko stověžatá teš se…dovezete si svou diplomovou práci. Jak by taky ne, když právě dnes má poslední termín.
Bezeslova sleduji jeho pobíhání po bytě. Košile s kravatou ladí, až na ten příšerný uzel jako pěst.
Puky se na kalhotech pukatí na dálku, sako sekne.Bořku, já ti nevím, ale koukni co je tam sněhu. Myslím, že by jsi si měl vzít zimní boty!
Já být tebou polobotky bych si nebrala, kdoví kde zaparkuješ, bude Ti zima, někde s sebou švihneš!
To jsem neměla říkat. Probudila jsem v něm hotovýho Cicera.
Hodinová přednáška o vkusu, nechť je mým spravedlivým trestem.

Bořku, podívej kolik je hodin, ukonči diskuzi udělej závěr ať to odhlasujeme a už vypadni nebo to nestihneš.
Z hluboka se nadýchl a svojí poslední připomínku raději spokl.
Zašněroval si polobotky, natáhl na sebe kabát, vlepil mi hubana a vyrazil.

Za tu dobu se známe jsem se naučila perfektně jednu věc.
Nevykládám volovi o sobotě, když jde v pátek na porážku.
Nachystala jsem suché ponožky, vytáhla ze skříně zimní boty a přidala k té hromádce i tašku s diplomovou prací, která zůstala na botníku.

Byl zpět dřív než jsem čekala.
Bořek Marcus Tullius Cicero.
Spisovatel bez díla.
Řečník beze slov.
Politik s omrzlýma nohama.

Prostě, dejte Bořkovi funkci, on si obuje polobotky

Příspěvek byl publikován v rubrice Bořkovi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *