Pohřbí mě?

aneb Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

První jarní den počasí totálně zaspalo, ale současný víkend signalizoval, že sice se zpožděním, ale přeci jen jaro bude. Sluníčko už hřálo, jako Boženčin úsměv po mém návratu z piva a vydrželo mu to nakonec zrovna tak celý den.„Bořane vstávej, jedeš pro hlínu, dneska bude první zahradní den.“ řekla Boženka tónem, který ve mně vzbudil pocit, že mě s ní dnes zasype.
Neprotestoval jsem a za hodinu jsme už stáli na trávníku.
Já v montérkách.
Boženka ve vycházkovém oblečení.
Od začátku tedy bylo jasné, kdo koho bude poslouchat.
Ostatně to je jasné vždy.

Po přesazení všech kytek v domě, které nakonec proběhlo bez zbytečných příkazů, sklouzl její pohled na miniaturní živy plot.
„Ten zarovnáme, viď?“
Rozumějte: „Ten postřiháš, jasný!“ jsem došel do sklepa pro elektrické nůžky a tím skončil veškerý mlčenlivý klid, který do teď panoval.

Už jen při rozmotávání tradičně zauzlovaného kabelu, jsem schytal spousty rad, jak si mám počínat, aby šlo vše rychleji.
„Chyť si to na konci! Motej to naopak! Natáhni si to, ať vidíš, kde je chyba…“
Kde je chyba jsem věděl naprosto přesně, ale odvahu pojmenovat ji jsem nenašel.
S mým sebezapřením jsme nakonec s úspěchem vše zprovoznili a já pod odborným vedením udělal první řez.

Řez trval krátce.

Boženka se totiž okamžitě rozkřičela:
„To si ze mě děláš srandu! Víš, jak dlouho to roste a ty to takhle utneš!“
Tím to ovšem neskončilo. Následoval nekonečný počet rad, doporučení a tipů, až jsem si postavil hlavu a požádal Boženku o ukázku z důvodu mé totální neschopnosti.

Vzala nůžky, zamumlala cosi o tom, že ta neschopnost je opravdu zoufala a jedním přesným řezem uťala kabel.

„Tak přeci jen dneska bude krásny den!“ zahlaholil jsem v úprku.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *