Pije mi krev

Kdo? No přeci Boženka a rozhodně není sama!

O tom, že mi Boženka pije krev kdykoliv se jen zmíním o hospodě, či o pivu nemůže být pochyb. Stačí si jen pročíst pár článků a i neznalému je všechno jasné, ale teprve dneska, zhruba po čtyřech letech, jsem prokoukl, jaké obrovské spiknutí na mě ušila…Boženku už mám druhý týden v nemocnici a bláhově jsem se domníval, že po každodenní návštěvě, budu mít trochu sobeckého volna.

Spletl jsem se!

Už při první myšlence na jedno rychlé pivo mi vždy vrní mobil a esemeska mě důrazně varuje, ať mě to ani nenapadá v jiný den, než v pátek, který jsem si za ta léta vydobyl.
Sklápím uši a marně přemýšlím, jak může vědět na co myslím?

Dnes po cestě z práce poslušně hlásím, kde se před návštěvou zdržím, přesněji tedy v obchodě, kde musím sehnat něco proti komárům, jinak bych už totiž další den jistě nepřežil a bídně zemřel bez jediné kapky krve a v tu chvíli se mi mé líné mužské mozkové buňky sepnuly a na malou, opravdu jen malinkou chvilku simulovaly běžné ženské energické myšlení…

„Ty, poslouchej, Boženko, víš, že na mě Ty mrchy jebavý lezou teprve od chvíle, co jsem s Tebou?“

Budiž ji přičteno ke cti, že ani na chvilku nezapírala a kdyby stála vedle mě, viděl bych i ten škodolibý úsměv. Ostatně slyšel jsem ho i přes telefon.

„No, to je přeci jasný, to si myslíš, že pít krev takovému tahounovi bych zvládla sama? Vždyť bych se otrávila! A to buď ještě rád, že nechodíš do lesa, klíšťata v tom totiž jedou se mnou taky…“ dalším slovům jsem už naštěstí přes upřímný a srdečný smích nerozumněl.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *