Paní Bože zač mě trestáš

Toho dne mi zhořklo pivo…

Tři dny volna a velké oči k tomu. Tradiční páteční večer vynechám a v sobotu to pak s kamarády roztočíme, jak se sluší a patří.
Jenže plány jsou krásná věc, ale k jejich realizaci je vždycky o trochu dál, než si myslím.Zvlášť když jeden žije s Boženkou!
Mám dojem, že Boženka počala tušit neplechu už v pátek večer. Jednak jsem byl doma a k tomu navíc pozorný, usměvavý o moc víc než jindy.
K tomu všemu jsem se ani nerozčílil po překvapení, které mi nachystala v posteli a to mělo asi největší podíl na jejím prozření.
Jen co jsme dolehli a já si ji přitulil, začala Boženka remcat:
„Kape kohoutek a na záchodě asi taky protéká voda a vchodové dveře vržou a dvířka od skříňky pod lednicí nejdou naopak otevřít vůbec…“
Je pravdou, že jsem měl v tuhle chvíli asi nejblíže k tomu, aby mi vypadla ta huba z pantů, tedy přesně to, co jsem plánoval pro Boženku já, ale naštěstí Boženka tuhle prazvláštní předehru ukončila tajemnou větou vytáčející moji fantazii na nejvyšší obrátky.
„Pod postelí máš, ale překvapení, Bořánku můj.“
Neváhal jsem ani vteřinu, z pod postele vytáhl tajemný těžký balíček a pomalu ho rozbaloval. Odhadl jsem to na knížku a nespletl se.
Kamasutru už doma máme, tak co by mohlo být tohle…

365dnů milování?

Erotické masáže?

Nebo snad tantrické milování?

Ne!

Domácí kutil!
Tentokrát mi ta huba z pantů už opravdu vypadla!

Jak jsem říkal, vyvést z míry jsem se ale nakonec nenechal, pohladil jí a přislíbil brzkou nápravu všech domácích neduhů s tím, že to půjde hladce, když mám tak neocenitelnou pomůcku.
Boženka souhlasně přikývla a sdělila mi, že až tu nekonečnou knížku celou přečtu a vše opravím, vrátíme se spolu k té Kamasutře.
Byl jsem FAKT nadšený!

V sobotu jsem si přivstal a hned z rána se ustrojil do montérek, když mě takhle načančaného viděla Boženka, málem si u snídaně jazyk překousla.
Po tomhle už asi nikoho nepřesvědčím, že se v montérkách pohybuji běžně, že?
Pustil jsem se do díla, a přestože se nepovažuji za nejnešikovnějšího, strávil jsem s drobnými opravami po bytě celý den. Boženka zatím zrovna tak poklízela po celém bytě za neustálého prozpěvování a já byl spokojený, protože zpívající ženská je šťastná ženská!

Večer se ale z pohledu té mojí ženské nemilosrdně blížil a já se začínal radovat, jak mi to všechno vychází.

Boženku jsem s blížícím večerem stále častěji potkával v kuchyni, jak něco kuchtí a připravuje a na velikonoční pondělí se mi to zdálo předčasné, ale chytrolína by ve chvíli, kdy chci v klidu odejít za kulturou, dělal snad jen sebevrah.
„Krásenko moje, tak já tedy jdu, ju?“ zeptal jsem se formálně, přesto však nejlíbezněji, jak umím.
„Tak se hezky bav a vrať se mi, kdy chceš.“ odvětila Boženka s úsměvem po letmém políbení.

Hlavou mi proběhla hříšná myšlenka, jestli jsem se přeci jenom neradoval předčasně. Tahle reakce nepatřila do kategorie normálních. Cestu do haly si pořádně nepamatuji, přeci jenom mozek chlapa víc činností nezvládá a náročnost myšlenkových pochodů rozboru Boženčiny reakce ten můj zaměstnala úplně. Automaticky jsem otvíral skříňku po skříňce a stále porovnával čerstvě přijaté informace.

Za prvé mě Boženka do hospody vypravila s úsměvem („První skříňka je plná Boženčiných bot!“ posílali moje oči marně do mozkovny pro tuto chvíli absolutně zbytečné vjemy), za druhé nachystala pohoštění jak pro celý regiment, („Druhá skříňka je plná Boženčiných bot!“), za třetí nechtěla po mně, abych se vrátil brzy („Třetí skříňka je úplně prázdná!“), za čtvrté do mě lehce strkala („Nikdy nejsou tvoje boty!“ trpělivě hlásily mé oči.).

„Tak a dost!“ řekl jsem si nahlas.
Boženka mi nechce být nevěrná, kdyby ano, tak se to ani nedozvím, je to chytrá ženská, jen ve mě chce vzbudit žárlivost, abych zůstal doma, jenže já ji na to neskočím, chá chá!

Konečně mi nastal v hlavě klid a já se mohl věnovat obyčejným věcem.
„Helééé, kde mám boty..?“ halekal jsem do patra a moje oči si oddychly, že nedělají úplně zbytečnou práci.
Odpovědí mi byl upřímný a neutuchající smích, ze kterého se ozvalo smíchy přidušené:
„To já ale nevím…“

Koukl jsem na své papuče, dal si jedna a jedna dohromady, respektive hurónský smích s absencí mých bot v okruhu 50metrů a pomalu, pomaličku mi docházelo, že dneska nikam nejdu…

„…si klidně někoho pozvi, jestli se ti nikam nechce, všechno jsem nám připravila.“ utvrdila mě v mé domněnce láskyplná Boženka tentokráte s kamennou tváří.

Toho dne mi zhořklo pivo a Boženka zesládla…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *