Jak ušetřit ?

Jednoduchý popis postupu, jak ušetřit.

Jednoho dne při běžném nákupu na mě sedla myšlenka, která mi nedala pokoj.
Mohla za ni moje nová kuchařka, tím jsem si zcela jist.
Krom fotografie u každého jídla, které se mi s dodržováním postupu příslušného receptu ještě nikdy nepodařilo výslednou podobu jídla ani vzdáleně přiblížit, jsou v ní obsaženy i tipy, jak při nákupu ušetřit peníze, nebo jen čas.

Je to zahraniční kuchařka.

To znamená, že zatímco rad na ušetření času se v našich podmínkách držet nejde, neboť by se vám řezník po vašem přání na základě tipu z knihy nejpravděpodobněji svalil smíchy přímo za pult, rad na to, jak ušetřit, už se trochu držet i jde.

Naučil jsem se teoreticky porcovat celé kuře, které je levnější, než kuře zpracované, stejně tak jsem se teoreticky naučil zacházet i s masem s tak zvaně kostí, které je ve výsledku opět levnější než maso bez kosti a tak bych mohl ještě chvilku pokračovat.

Toho jednoho dne při nákupu jsem se tedy rozhodl šetřit. A to nejen teoreticky. Pyšně jsem si kráčel domu s taškou plnou masa s kostí a s trochou vytahování doma vše uložil do lednice.

Druhý den byly mé poklady z lednice pryč.
„Boženko…“
„Jestli hledáš to maso, co bylo samá kost, tak to dostal pes. Jestli máš hlad, udělala jsem si krupicovou kaši. Můžeš si ji udělat taky.“

Ptáte se mě tedy, jak ušetřit?

Jednoduše.

Pořiďte si buď asijskou kuchařku na úpravu psů…
…nebo si nepořizujte Boženku.

Tu už mám stejně já.
A nedám, unudil bych se k smrti!

Rubriky: Božence|Napsat komentář

Poletucha

aneb Jak zatočit s miláčkem na pět způsobů.

Jelikož se mi poslední dobou při každém mém pohybu po bytě dostávalo oslovení „Poletucha“, nemeškala jsem, zasedla k odborným publikacím a začala hledat, čím že jsem si takové nádherné oslovení zasloužila.
A ejhle!
Ono být taková Poletucha, není zase tak špatné. Sice bych měla vzhledem připomínat elfa, svým původem být skřítek, k čemuž mám doufám daleko, ale ty magické schopnosti, kterými poletuchy oplývají, ty bezpečně ovládám.

Dokonce jsem vyčetla, že Poletucha dokáže sesílat až pět čarodějnických kouzel dle vlastního výběru.
V mém případě padla volba na…

Abrakadabra, nikam nepůjdeš!
Abrakadabra, doma budeš!
Abrakadabra, umyj nádobí!
Abrakadabra, zajdi nakoupit!
Abrakadabra, vytři podlahu!

Další nápadnou shodu jsem objevila v povaze.
Taky jsem mírná a klidná a pokud náhodou už někdy nejsem, pořád mám v záloze ty kouzla.

Odborná literatura říká, že taková poletucha umí číst i myšlenky.
To můžu jen potvrdit!
Naprosto přesně třeba vím, co si ten můj miláček myslí, když zrovna šůruje podlahu, čímž vlastně jen plní nějaké mé kouzlo.

Navíc dokonce jednou denně můžou splnit speciální přání blízké osobě!
Takže každé Bořkovo úpěnlivé přání: „Nádobí mám umyté, smím si zakouřit než nakoupím a vytřu podlahu?“ je vždy předem splněno…

Ježíši, být POLETUCHA, to je vám taková krása…

Rubriky: Bořkovi|Napsat komentář

Když se dva perou

…třetí o tom třeba ani neví!

Ani nevím, kde začít, kuli Bořkovi se perou chlapi. Sen ne jedné ženské a on se mu splní jen tak, úplně mimoděk. A to jsem s ním nebyla sotva dva dny a on už jim takhle plete hlavy.
Začnu ale nejlépe od začátku…

Celý příspěvek

Rubriky: BoBo postřehy|Napsat komentář

ČSSD u mě vede

aneb Infantilní radovánky

Dobrý den vážení čtenáři,
ačkoliv název tohoto článku působí jednoznačným závěrem, ve skutečnosti shromažďuji informace přečtené z novin, zaslechnuté v rádiu, či odkoukané z televize k tomu, abych se mohl zasvěceně (byť má slovo „zasvěcený“ punc ne vždy objektivních informací z médií) a aspoň trochu s čistým svědomím zodpovědně rozhodnout, koho že to budu volit, až na ty volby skutečně dojde, ale k věci…

Celý příspěvek

Rubriky: BoBo trable|Napsat komentář

To se dělá todleto?

aneb Jak to také může dopadnout na parkovišti.

„Si představ, že mi nabourali auto, ale to si poslechni…“ spustil na mě kamarád a já poslechl a začal poslouchat.
Celý příspěvek

Rubriky: BoBo trable|Napsat komentář

Aukce poprvé, podruhé, potřetí…

aneb Příběh jedné zoufalé aukce.

Nadobro jsem se smířila s tím, že se na vlastní nohy už nikdy nepostavím. Na důkaz toho, jsem provedla něco, zač bych byla schopná ještě pár roků zpět s ledovým klidem a v plné spravedlivé zášti i zabíjet.
Začala jsem přebírat a třídit svůj botník.
Boty. Moje životní láska… hned před Bořkem. Nebo po Bořkovi? Sama ještě nevím.
Srdce mi krvácelo při pohledu na otevřenou skříň, kde všechny mé skvosty stály krásně seřazené, jako vojáčci na přehlídce a při následném pohledu na prázdnou připravenou a hladově se šklebící přepravku.

Začala jsem pečlivě vybírat, které boty vyřadím, a které si ještě přece jen ponechám. Ani jedno přítomné oko se neubránilo dojetí a ukáplo tu a tam slzičkou lítosti.
Mé značkové sálovky.
A tady mé pohodlné trekingáče.
A tady tyhle hodobóžové a další indoorky a bílé a oranžové a bledě modré a všechny jako nové…
Aůůůůůůůů!!!

Po srdce rvoucím loučení a spotřebování dvou kartonů papírových kapesníků, jsem přeci jen přepravku naplnila a tu se objevila palčivě nerudovská otázka: Kam s ní?
Vzhledem k závažnosti situace jsem musela jednat opravdu rychle. Já se znám, netrvalo by to dlouho a narovnala bych je zase všechny zpátky, uzamkla na botníku všechny petlice a byli bychom zase na začátku.
Kdepak, nebyl čas na přemýšlení, musela jsem jednat rychleji než rychle.

Jako zázrakem mi byl seslán posel ze samotného nebe.
Jé, ty mi jdeš rovnou do rány! vybafla jsem na Bořka z plna hrdla.
Bořek se okamžitě přikrčil a instinktivně zakryl hlavu rukama.
Co se bojíš? Já tě dnes nebudu bít! Tedy teď ještě ne. spustila jsem poněkud mírněji a pokračovala, než se mi z toho šoku vzpamatuje.
Přebrala jsem ty svoje boty a tohle bychom měli nějak zlikvidovat, já už je potřebovat určitě nebudu. Kdybys chtěl, můžeš to zkusit prodat v aukci na internetu, vždyť tam pořád něco šmelíš.
Bořek to v hlavičce pomalu schroupal a příliš nadšeně nevypadal. Musela jsem sáhnout tedy pro argument ze všech argumentů nejpádnější:

A zač ty boty prodáš, to si pak můžeš nechat, třeba na pivo! Já na to nemám srdce.
Aů, jako by mi tisíc jehel projelo tělem. Za moje boty bude Bořek pít. To jsem si dělat nemusela.
Kdybych byla mrtvá, právě bych se v hrobě obrátila.
Vyjeveně na mě koukal. Zalapal po dechu. Na to už ale roztáhl úsměv od ucha k uchu a rázem mu v očích naskočily lahváče, jako kreslenému kačeru Donaldovi dolary.
Aů, zase ta píchavá bolest.
Já asi umírám.

Celý zbytek dne jsem už za střídavého smrkání a posmrkávání sledovala Bořka, jak fotí každý pár bot a obrázky vkládá na net do aukcí a to všechno za statečného předstírání rýmy. Tu noc se mi usínalo velice těžce. Můj rozum se možná smířil s tím, že už se v žádné sportovní obuvi neprojdu, neproběhnu a ani už neokusím pohodlí kožených adidasek při plné zátěži, leč moje srdce stávkovalo, co jen mohlo.
A nakonec vyhrálo.
Hurá!

Ráno, jen co se za Bořkem zavřely dveře po odchodu za povinnostmi, už jsem cvakala po klávesnici a zběsile hledala.
Boty, boty… BOTY… Kdepak vás jen sakra mám!
Tadý, jó… To jsou holky moje nádherný! ale co to?
Vyvolávací cena 1,- Kč za pár???
Aů! To je bolest, koruna, probohááá… Ten zmetek, já ho roztrhnu!

Nervózně jsem prohledala všechny šuplíky a dohledala svoje staré přihlašovací údaje a s ohromnou úlevou navýšila na 500 korun za jedn pár.
Konečně s klidnou duší můžu opustit server očekávajíc děj věcí příštích. Moje srdce zalil blažený pocit.
A rozum?
Rozum začíná přijímat plán, jak se z loučení stane sladký návrat.
Bořek bude koukat!

A Bořek koukal. A jak koukal! Za pár dní mi celý rozjásaný hlásí od počítače:
Tak si představ, štěstí moje, že já už za ty tvoje botičky mám potenciálně čtyři a půl tácu.
Cože! Tolik? koukala jsem pro změnu zase já. Za šest párů bot tolik peněz? Za kolik je, prosím tě, prodáváš? hrdlo se mi sevřelo hrůzou, někdo jistě přihodil…

Monemtální cena je 750 vočí za kus. To jde, ne? Za to už nějaké to pívo bude. rýpnul si a já dělala, že neslyším. A taky jsem neslyšela. V hlavě mi hučelo jak v úlu. Budu muset přihodit i já, protože další loučení už bych už vážně nepřežila.

Dnes aukce končí a já musela zarovnat ceny na rovných 1.500 za pár.
Dnes bude Bořek pár minut, nebo vteřin nejšťastnějším chlapem na světě. Utrží potenciálních 9.000 na to jeho pívo a to všechno, než si přečte nacionále výherce aukce.
Dnes mám tedy taky poslední možnost, abych se s vámi všemi rozloučila, neboť mám takové neblahé tušení, že moje srdce bude sice blažené z návratu všech milovaných botiček, ale jinak to nepřežiji celkově.
Mám já to ale pech!

Bořečku a tebe prosím, rakev objednej o pár čísel větší, abych se tam i s těmi všemi botičkami vlezla.
A žádnou kremaci! Víš přeci, že spálit, prodat, nebo dokonce vyhodit boty… až mě píchlo při té představě… bych nikdy nedovolila!
Ani přes mou mrtvolu.

Rubriky: Božence|Napsat komentář

Vyměníme vedení

Návod, jak si to udělat nejen v tomto světe o něco hezčí.

Přišel za mnou kamarád a vyprávěl mi své peripetie při získávání nových eSPéZetek a mimo jiné se zmínil, kterak trávil na úřadě čas i s místním vrátným a tohle je příběh právě o tom, jak máme někde chytré vrátné.
Skoro jako v pohádce…
Celý příspěvek

Rubriky: BoBo trable|Napsat komentář

Mobilizace

aneb Bořek vyhrál bitvu, ale válka ještě neskončila…

Sobota ráno, pár minut před sedmou hodinou. Ležím v posteli, pomaličku se probouzím a Bořek ještě spokojeně oddychuje. Sahám s obavami na noční stolek pro zrcátko. Á, dnešní den bude převládat krvavě červená až fialová barva. Podlitina od vysavače na mém oku se tedy začíná pěkně vybarvovat. Opravdu nádhera. Počkám tak dva, tři týdny a budu konečně moct zase mezi lidi beze strachu ze sociálních úřadů. Ještě v posteli si na to opatrně a potichu nanáším léčivou mastí s výtažkem aloe, když v tom se mi v zrcátku něco zablýsklo.
Celý příspěvek

Rubriky: BoBo postřehy|Napsat komentář

Mišák 2009

Někdo chybuje neustále, někdo občas a někdo chyby zkrátka nedělá… tedy skoro nedělá.

Boženka je výjimečná žena.
Za to vděčí samozřejmě rodičům i prarodičům a v neposlední řadě také mně, protože bez mé maličkosti, by nikdy nemohla tak ohromně vynikat, jako u nás doma.
Boženka ale dokáže vynikat ve většině prostředí, neboť po vzoru moudra od své babičky, která jí říkala: „Holčičko, hlavně nedej vědět, že víš.“ dokáže svou moudrost v kombinaci se selským rozumem tak úspěšně skrývat, že si vedle ni připadám, jako nepostradatelný člen domácnosti pro svůj intelekt i já.
Nedokážu tedy pochopit ty zkraty, které čas od času na Boženku přijdou. To pak vezme veškerý svůj rozum, selský nevyjímaje a zahodí ho na pár chvilek kamsi do vesmírného koše, protože nikam jinam by se tak objemný balík jistě nevešel a provede nějakou dech i rozum beroucí vylomeninu.
Nemusím snad dodávat, že opět naprosto výjimečnou.
Jako naposledy…
Celý příspěvek

Rubriky: BoBo postřehy|Napsat komentář

Nový miláček

aneb Některé dny špatně začínají, ale překvapivě dobře končí.

Kutilem ze záliby nejsem, ale když má jeden doma Boženku i nemožné se děje zcela běžně a na počkání.
„Broučku, dneska mi navrtáš ty nové věšáky na ručníky v koupelně, ju?“ doslova zapěla Boženka libozvučně, ale já se i tak z té představy oklepal.
„A pomůžeš mi?“ mé uši nevěřily, co, že jsem to právě vyslovil.
Celý příspěvek

Rubriky: BoBo postřehy|Napsat komentář