Chcete mě?

aneb Možná už brzy u vás přespím za ubytování a stravu

Pořídila jsem si psa. Budu přesnější. Nepořídila, ale vyfasovala jednoho od kamarádky. Budu ještě přesnější. Nebylo to od kamarádky, protože té bych tento danajský dar zvládla s přehledem hodit na hlavu, ale od jejich dvojčátek a na ty mám já slabost. A Bořek má zase slabost na psy. A to já jsem nevěděla a teď se nestíhám divit.

Celý příspěvek

Rubriky: BoBo postřehy|Napsat komentář

Ježíšku, panáčku

…cos mi to pro pána krále udělal!

Konečně jsem se probrala ze štědrovečerního šoku a po dlouhém rozjímání jsem se rozhodla sdělit své dojmy široké veřejnosti.

Celý příspěvek

Rubriky: BoBo postřehy|Napsat komentář

Jsou na tom i hůř

…ale zas tak moc jich nebude

Zvláště po několikahodinovém neutuchajícím tiku v oku po Boženčiném nekompromisním zásahu do mé duševní stability si čas od času v duchu říkám, že hůř už na tom snad ani nikdo být nemůže.
Naštěstí ale existují i výjimky.

Celý příspěvek

Rubriky: BoBo trable|Napsat komentář

Až se ucho utrhne…

Spousta lidí v tomto předvánočním čase šílí.
Pečou, nakupují, gruntují.
To se mě ovšem netýká.

Celý příspěvek

Rubriky: Bořkovi|Napsat komentář

Prý pátek…

Snad se mi to jeho fantazírování podaří uvést na pravou míru!

Pevně věřím, že s vyprávěním o pátku, se kterým se Bořek tak roztahoval, já zvládnu uvést na pravou míru na prostoru polovičním…

Celý příspěvek

Rubriky: BoBo postřehy|Napsat komentář

TD 2010

??? Nebo je to PF 2010 ???

Vážení čtenáři, přejeme Vám dobrý poslední den v tomto roce!
Ze všeho nejdříve vám musíme poděkovat za přízeň v uplynulém roce, která je pro nás hnací silou, motivací, ale hlavně osobní radostí.
Děkujeme!

Celý příspěvek

Rubriky: BoBo trable|Napsat komentář

Pátek

Páteční dobrodružství zcela z jiného soudku.

V pátek jsem chvátal domů. Jak taky jinak. Měl jsem se zúčastnit vánoční besídky mého bývalého zaměstnavatele a druhý den pak absolvovat vánoční turnaj. To znamenalo být v podstatě dva dny v háji a z toho nekoukalo nic dobrého. Boženka sice o všem věděla dopředu, ale i tak, celá říčná z toho rozhodně nebyla.
V pátek jsem tedy chvátal domů, abych s ní mohl strávit co nejvíce času a trochu si ji ještě udobřit.

Celý příspěvek

Rubriky: BoBo postřehy|Napsat komentář

Týden bez počítače

…aneb o tom, co se stane, když ztratíte třetí ruku.

Nechci být škodolibý, ale zkuste si představit svůj pracovní den bez připojení k internetu, bez ranní porce zpráv, bez kontroly emailů, nebo dokonce bez počítače celého. Patříte-li k lidem, kteří se po přečtení výše uvedeného hororového scénáře strachy oklepou, pak vězte, že já si to minulý týden představit zkusil a hned druhý den jsem byl vyslyšen.

Celý příspěvek

Rubriky: BoBo postřehy|Napsat komentář

Žehlíte ?

…a nepřipomíná vám tohle takhle náhodou něco?

Košile si žehlím sám.

Celý příspěvek

Rubriky: BoBo postřehy|Napsat komentář

Pyrrhovo vítězství

Pyrrhovo vítězství, nebo Bořkovo sportování, ono je to vlastně prašť, jak uhoď.

Je to bez mála skoro rok, co mi Bořek hrdě oznámil, že odchází zkusit své štěstí do haly, kde se hraje fotbálek. Nevěřila jsem mu tenkrát ani slovo až do jeho návratu. Kulhající a funící Bořek mě dostatečně přesvědčil, že se asi vážně tomu sportu věnoval. Ukázal mi modřinu na holeni, budoucí modřinu na stehnu a červené ucho od loktu a hrdě hlásil: „Vyhráli jsme!“ Zakroutila jsem hlavou a za týden se nestíhala divit, když vyrazil zas.
Takhle to šlo týden, co týden, přesněji ještě třikrát. Stále se vracel domů s novými modřinami, až jednou dorazil zázračně bez úhony a s prý nespravedlivou prohrou na krku. Druhého dne se z toho roznemohl, na 14 dnů ulehl a poté, díky četným boulím na hlavě, na fotbálek konečně zapomněl.

A dnes to tu máme zase. Je čtvrtek a já pozoruji Bořka, jak se houpavým pohybem snaží dostat z postele, protože ho bolí celé tělo, ale i tak má na tváři bolestný úsměv, protože včera přeci vyhrál a do toho přemýšlím, jestli mám toho tak zvaného kamaráda, který mu fotbálek připomněl jenom zabít, nebo i mučit.

Když už jsme u toho mučení…
Příští týden zkusím Bořkovi navrhnout, zda-li bych si do něj nemohla kopat já. Nechala bych ho samozřejmě několikrát zakřičet gól, to je jasné a mám za to, že bychom nakonec byli oba dva šťastnější.

Přeci jenom, jako lékařka vím kam kopat, aby si ten fotbálek vydržel hrát co nejdéle…

Rubriky: Bořkovi|Napsat komentář