Ozvěny z dovolené posedmé: Hlava na hlavě

Zápisky z dovolené na Sardinii – díl sedmý – Hlava vedle hlavy, na pláži čekaly nás davy

Nejkritičtější okamžik dnešního dne nastal zdánlivě hned při ranním skupinovém odjezdu na pláž la Pelosa, neboť termín odjezdu byl stanoven na vražednou půl devátou. Kupodivu jsme se tam ocitli i několik málo minut předem a navíc jsme nebyli ani poslední, ale za to jediní Češi. Doprovod nám dělalo cirka padesát Italů všeho věku a italská delegátka, která uměla perfektně cizí jazyk. Italštinu.

Veškeré rady a komentáře od této šarmantní madam k nám doléhaly z nesrozumitelné dálky a krom „ciao“ při vítání jsme se spoléhaly pouze na mimo slovní komunikaci, což znamená jediné. Musíme se naučit i Italsky.

Cesta autobusem nám zabrala stravitelných čtyřicetpět minut a před panem řidičem musím smeknout. Bez jediného zatroubení si při své velikosti sjednával na silnici respekt s takovou jistotou, že mu to záviděli i místní policisté, kteří také patřili mezi k uživatelům menšího vozidla a i oni tak vyklízeli pole při našem průletu. Po vysazení na místě jsme okamžitě zjistili, že rychlost je nakažlivá a my tak absolvovali úprk na pláž, abychom zjistili, že čtvrt na jedenáct je na této pláži nesmírně pozdě. Obrat hlava na hlavě zde totiž nabral skutečných rozměrů a já si tak už nadosmrti nemusím při tomto konstatování představovat jen výjevy z kostnice v Kutné Hoře. Od teď už mám na výběr.

Rychlost z jízdy nám naštěstí zůstala v krvi i v momentě, kdy elegantní průvodkyně začala svým ovečkám vysvětlovat nevím co, ale při tom neustále ukazovala na pána za kasou a na lehátka. Inu, okamžitě jsme dvě objednali a ještě, že tak. Bez toho bychom tam jistojistě pomřeli po meči i přeslici. Díky šílené koncentraci lidí na pláži jsme si málem ani nevšimli moře. Po malé procházce jsme ovšem museli konstatovat, že je to nádherné až svou krásou odzbrojující místo, tedy, být tam tak o dva tisíce lidí na metr čtvereční méně. Táňka ovšem tyto skutečnosti blahosklonně ignorovala a dokázala okamžitě objevit veškeré hrozby, mezi které samozřejmě patřila kombinace písku a moře. Písek miluje, nechá se do něj zahrabat až po krk. Miluje i vodu, kde dokáže řvát slastí i s hlavou úplně ponořenou. Voda a písek je pro ni ale stále ještě komplikací, kterou překoná jen rázný zásah rodičů. Vzít, rychle odnést do moře, ponořit, ochladit a rychle zmizet do stínu pod lehátky. Jakákoliv prodleva by jistojistě aktivovala místní obdobu sociálky, která by po vyslechnutí robátka uvedla rodiče v cuku letu do stavu bezdětného.

Táňka si dnes vůbec vybrala svůj slabší den a tak rodičové hrabali na dno své trpělivosti a ve finále robátku udundali na lehátku pod slunečníkem. Hodina klidu. Klid před bouří. Po probuzení se stáhly mraky, tedy jen nad námi a Táňka začínala nabírat obrátky, které směřovaly k jedinému – rodičové to neustáli. První bouchla Boženka a hnedle po ní Bořek a to už pak i Táňka pochopila, že krapet přestřelila. Cesta domů tak probíhala v Táňčině záchranném módu, kdy si utěšovala jednoho i druhé, aby se vzápětí zase začala vztekat a zlobit a vše stupňovala v momentě, kdy navázala oční kontakt s kýmkoliv cizím. Inu, málem jsme byli bezdětní.

Na druhou stranu, nás Táňka dokázala i škodolibě rozesmát a to v momente, kdy chtěla něco, co nešlo splnit, zmrzlinu z plakátu a s nevděčným mrmláním vzala za vděk sušenkou. V takovém momentě má Bořek pro své uklidněni připravenou sadu otázek, které naopak Táňku rozzuří do běla, aby se vzápětí přitulila a při konejšení odpadla:
„Řekni baťoh.“
„Baťoh néééé!“
„Řekni pupík.“
„Pupík taky nééé!“
„Řekni sova.“
„Sova už taky furt nééé!“
„Táňko a řekni řeřicha.“
„Žežicha už taky ne, furt nééé!“
Tentokráte však po tom zoufalém rozčílení Táňka neodpadla, ale vztekle mrštila sušenku směrem k moři. Pak následovalo zběsilé oddychování až funění a teprve poté odevzdaný pohled a vyčítavé konstatování:
„No a sušenka teď Táňa hodila pryč.“

Odpolední cesta zpět trvala o poznání déle, jel s námi jiný řidič, ale Táňka usnula a po probuzení na pokoji ještě se zavřenými očkama šeptala: „Tínku, hele, Žežicha, Táňka už žekla.“

Rodičům už prášky na hlavu taky začaly působit a tak bylo zase fajn.
Od zítra nám začíná flákání u moře, či bazénu.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page
Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo trable se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *