Ozvěny z dovolené popáté: Capricolli

Zápisky z dovolené na Sardinii – díl pátý – Na Capricolli se blondýnky nekradou

Tradiční odjezd o brzké ranní deváté hodině směr zazobaná pláž Capricolli se tentokráte odehrál bez zbytečného stresu.
Cíl: Proválet celý den!

Pláž Capricolla je vyhlášenou pláží na východním pobřeží Costa Smeralda a oplývá bělostným pískem a mořem o všech možných i nemožných odstínech modři. Bořkovi toto samozřejmě uniká, nebo dokáže rozpoznat jen modrou a modrou světlejší a tmavší. Boženka si o tom myslí své, ale mlčí, páč řídit neumí a hlavně cítí svou šanci. Celé východní pobřeží je totiž koncentrované území peněz a tak, když ji Bořek naštve, šáhne namátkou vedle a chybu jistě neudělá. Pokud ji nenaštve, tak zkrátka počká, až si Bořek splní své sny, prý jsou v něm i ty jachty na moři.

Cesta se opět nesla v duchu dříve zmíněných 6 pravidel provozu na Sardinii přičemž první až páté Bořek zvládá už bez zaváhání, ale šestka je stále ještě akutní problém. Na klikatých silničkách podél pobřeží je to vždy jen otázka času, než se ze zadní dětské sedačky ozve ono Tániččino zoufalé „hopy“ a už aby jeden stavěl na nejbližším odpočívadle. Zastávka o velikosti půjčené Pandy nedával prostor pro provětrání a tak se Táňka nadšeně usadila na sedadle spolujezdce a jala se prozkoumat veškeré knoflíky i páčky v jejím dosahu. Funkci některých čudlíků Bořek znal, u některých měl aspoň tucha a u toho jediného, kterému rozuměl, jak Boženka jeho chuti na pívo, se Táňka neomylně zastavila a při opakovaném mačkání si jen brumlala „hopy“ cvak „hopy néní“ cvak „hopy“ a tak to šlo stále dál, dokud i Bořkovo dlouhé vedení nepovolilo průtok informace potřebné k prozření. Tlačítko s nápisem „city“ Bořek do té chvíle považoval za jakousi bájnou automatizovanou předehru pro náruživé setkání dvou zamilovaných, ale konečně mu to došlo: Po stisku Panda ztuhne, přestane se naklánět v zatáčkách a vůbec se chová tak nějak kultivovaněji. Kdo by to byl řekl, že na tohle může přijít dvouleté dítě.
Leda, že by Táňka byla geniální dítě.
Něco jako Bořek.

Šestý problém byl konečně také zažehnán, dokonce i bloudění tentokráte nenabralo nějakých zvláštních chutí, zvláště díky fešné policistce s pendrekem, která nás po položení dotazu kudy na Costa Smeralda – prý přes tři rotatoria – ohleduplně vykázala z trajektu na Korsiku správným směrem a tak už nic nebránilo tomu, abychom si mohli vychutnat sílu i krásu peněz, které se tak nějak začaly sdružovat už při sjezdu k moři, kdy jsme zahlédli tolik lodí, lodiček a obrovských jachet, že by i monacký přístav zbledl závistí. I autopůjčovny zde měli osobitý nádech: Je libo Porsche, Jaguára, nebo Lamborghini? Bořek se při průjezdem kolem těchto lákadel zodpovědně držel své Pandy a brumlala si, že je beztak nejlepší, protože má kufr. Samotná pláž nás pak zaskočila hned dvakrát – jednak zde každé zrnko písku v brzkých ranních hodinách pucují zvlášť a za druhé: bylo totálně narváno.
V tuto chvíli oceníte skutečnost, že máte s sebou malého génia, respektive dlouhovlasou malou blondýnku. Černovlasí Italové i Italky pod jejími pohledy jihnou a tak jsme záhy měli k dispozici slunečník i dvě lehátka se slovy, že se akorát chystali na oběd a tak do pěti hodin, že si je můžeme půjčit. Po počátečním šoku jsme se trochu vzpamatovali a Boženka s jejím okem pro drahé věci prohlásila, že prodejem tohoto setu bychom si mohli zajistit prodloužení naší dovolené o rok. Inu chvilku se o tom i přemýšlelo, to ne že ne, ale nakonec nás ukolébalo šplouchaní vln a moře o třech barvách pro Bořka a o nekonečných modrých variacích pro Boženku a z úžasné letargie nás vymanil až majitel zapůjčeného setu, který nás ovšem vyrušil jen proto, že Táňce dovezl z města hroznové víno. Bořek chvilku paranoidně přemýšlel, zdali si Táňku nemá přivázat k noze, aby si vzápětí uvědomil, že je na Sardinii a nikoliv Sicílii a je tedy normální, že se tu auta nejen ve vnitrozemí nezamykají, děti se nekradou a manželky jen okatě obdivují, což tedy Bořka štvalo, ale Boženka si jeho tiku v levém oku velkoryse nevšímala.
Baba jedna!

Cesta domů byla bezvadná. Táňa vytuhla za prvním rotatoriem (nyní už se ví, že to je kruhový objezd a nemusí se to hledat ve slovníku) a Boženka tak měla konečně dostatek prostoru pro realizaci jejího hladového plánu, který spočíval v okamžitém vzbuzení robátka v momentě, kdy objevíme první kloudnou restauraci s výhledem na moře. Objevila se záhy, ale ani ta hladová saň v sobě nenašla tolik ledu, aby sladce spinkající Táňku probudila. Ta se naopak vzbudila záhy, když už na otočení nebylo ani pomyšlení, aby vzápětí upadla do opětovného tvrdého spánku v momentě, kdy se blížila další kloudná stravovna s božským výhledem. Toto se opakovalo ještě několikrát a Boženka už nekontrolovatelně řvala hlady a Bořek se bál o svou ruku a vše na co dosáhly ty ostré a děsivé čelisti. Božence se naštěstí nepovedlo v rozrušení odpoutat a tak všichni tři dojeli zdárně až na hotel.

Bořek odnesl bagáž, Táňku i Boženku v hypoglykemickém komatickém šoku na apartmán a podařilo se mu do ní natlačit přeslazené kafe, aby toho mohl záhy litovat. Boženka po doplnění cukrů nabrala sílu a pořvávala něco o zlaté kleci bez jídla a ta ji Bořek uklidňoval pořádným přídělem vína a hlavně sliby, že něco zařídí. Na recepci šel s otázkou na nejbližší restauraci, jako na popravu, ale byla mu udělena milost – restaurace je deset minut pěšky odtud.
U Boženky to má zase na chvilenku dobré.
Možná ho bude mít i ráda.

V šest hodin do restaurace chodí jen personál a pak hned Boženka a Bořek s Táňkou. Pořadí u nás určuje hlad, nikoli etiketa. Personál byl zpočátku přesvědčen, že jsme nová posila, ale pak pochopil a začal se nám s okouzlující pečlivostí věnovat. Každý kousek příboru, jídla, pití a čehokoli nám přinesl někdo jiný a teprve po flákotě masa, hromadě mořských potvor a dvou litrech vína, což konečně definitivně uklidnilo i Boženku, se mohlo přemýšlet, jak se tu asi uživí, když jsme tu jen my. Po dvou hodinách při odchodu bylo vše pochopeno. Lokál o kapacitě cirka 150 míst byl narvaný k prasknutí, fronta až ven a venku plynule pokračovala stojícími vozy, které čekaly už i na volné místo na parkovišti.

Bořek se při představě pozdějšího příchodu zhroutil.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page
Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo trable se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *