Opravdu jsem chlap?

Včera byl vůbec divný den . . .

Boženko moje,
musím Ti vylíčit včerejší den, kež by byl jen nepovedený, ale on byl navíc i divný. Ráno jsem vstal levou nohou a setřepal jsem to ze sebe až když jsi se ke mně večer vrátila.Všechno začalo tou pověstnou levou bosou nohou. Hned ráno jsem s ní šlápl do trávy, která prošla kouskem trávícího ústrojí našeho psa a pak se zase vrátila zpátky na parkety v hale.
Neznám lepší začátek nového dne.

Ihned mě napadlo, že se rýsuje den blbec a tak že ano. Kávu jsem si osolil a na druhý pokus zalil zkyslím mlékem.Po cestě do práce jsem měl štěstí na pány silnic chovající se jako by byli na té silnici úplně sami a v práci samotné to byla taky katastrofa. Každý telefon pro mě byl jako učiněné mučení, zapomínal jsem myšlenky, nestihl si poznamenat, co po mně volající chtěli a i kolegy jsem vnímal jakoby zdálky o tom, že mluvili jinou řečí jsem nepochyboval už vůbec.
A pak mi to došlo . . .

Jsem blíženec a jako samozřejmost beru dělání více věcí najednou.
Volám, dělám si poznámky, v duchu si pobrukuju písničku z rádia a poslouchám o čem se baví druzí.
Čistím si zuby a u toho leštím zrcadlo.
Učím se, sleduji u toho televizi a třeba ještě jím.

Včera mi to ale nefungovalo a já jsem konečně pochopil, co myslíš těmi poznámkami typu:
„Typickej chlap, nic neslyší, když něco dělá…“

A já se Tě ptám:
„Opravdu jsem chlap, když si i rádio v autě před křižovatkou musím ztlumit, abych se mohl soustředit?“

Tvůj zmatený Bořek.

Příspěvek byl publikován v rubrice Božence. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *