Oprava zboží zdarma: Vyřešeno!

aneb Kdybych já se hůř učil, mohl jsem se mít jako paša s vlastním harémem!

Zapomněl jsem se v knihovně a moje starostlivé štěstí už si mě kontroluje:
„Kde sí?“ ptá se stručně, ale otázku pečlivě vyzpívá.
„Ještě v knihovně, začetl jsem se…“ šeptám omluvně.
„A na jak dlouho to vidíš ještě?“ zazpívala mi moje Hanačka do ouška až studující vedle mě významně zakašlal.
„Ještě tak tři hodiny.“ odpovídám tak tiše, že už by to šlo lépe i odezírat.
„Super!“
Za normálních okolností bych se nad tím rychlým radostným koncem telefonátu pozastavil, ale tentokráte mě nenapadlo nic jiného než, že jsem milován a mám hodnou ženu…Po příjezdu domů mi bylo ovšem vše naservírováno ještě hezky za tepla a s gustem!
„Ahoj, akorát jste se minuli.“
„S kým?“
„Byl tu opravář na pračku, už je hotový…“

Následovala velice významná pauza doplněná o upřený pohled Boženčiných očí do očí mých, aby tak byla umocněna závěrečná smeč:

„…VŠECHNO už je hotový!“ kladla Boženka důraz na slovo, které logicky muselo vyústit v mojí inteligentní otázku.
„Co všechno?“ zeptal jsem se s intonací naprostého debila až mě to samotného vylekalo a doplnil jsem dotaz raději rychle i o:
„A čím jsi vlastně platila?“
„Peníze jsi mi tu nenechal a tak po mně chtěl, abych mu zazpívala, nebo dala a ty moc dobře víš, jaká já jsem hrozná zpěvačka!“ knokautovala mě Boženka s úsměvem.

Pravda, zpěvačka je to hrozná, ale když to ví, tak proč si proboha se mnou stále jen prozpěvuje???

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *