Ona se bojí

A to skoro všeho, čemu nerozumí.

Životní peripetie, které má za sebou neznám.
Poznal jsem ji už jako mladou slečnu a dostala se k nám trochu netradičním způsobem a to když sousedům umřel děda a ona se po jeho smrti nastěhovala k nám do ulice.Neznala nikoho a zpočátku byla pěkně vystrašená, její aklimatizaci samozřejmě nepomohlo ani lehké šikanování od místních capartů, ale je učenlivá a tak rychle přišla na to, kde najde úkryt a ochranu.

Ze začátku se chodila ukazovat jen za plot a trvalo dlouhé měsíce, než se odvážila i za něj. Nesměle chodila každý den o kousek blíž, až jednou překročila i práh od našeho domu.
No, překročila, vběhla a obratem, jakoby si uvědomila, kam se to dostala, okamžitě vyběhla zpátky do volného prostoru naší zahrady.

A přišel den, kdy jsme ji poprvé pohostili a pak už to šlo ráz na ráz a ona se za tichého souhlasu sousedů přestěhovala k nám…

Dnes je se mnou v posteli, jindy se tam bojí, ale dnes nemá na výběr a nemám na výběr ani já.
Klepe se strachy a ona potřebuje neustálý kontakt a péči, teď být sama zkrátka nemůže, protože venku se blýská a hřmí o sto šest a já už vím, že se ani čtvrtý den v řadě nevyspím.

Rád bych se chlubil, že za ty kruhy pod očima může Boženka, ale pravda je taková, že za ně může třináctiletá psí slečna, která se nejmenuje Ťapka náhodou.
Kdykoliv jen na chvíli usnu, bude na mě tou svou ťapkou zhurta dorážet, aby nebyla v té strašidelné noci sama…

Zlatej kocour!

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *