Oddělené ložnice

Posledních pár dní se doslova míjíme.

Chodím spát, když Boženka vstává.
Začínám snít, když se Boženka dostává do reality.
Nacházím se ve fázi hlubokého spánku, když Boženka brázdí i vody virtuální…
Dnes jsme se ovšem potkali.
„Jakpak jsi se vyspinkala prdelko moje?“
„Předobře! Musím dokonce říci, že od té doby, co spím sama, se mi spí opravdu náramně!“
„No to je tedy hezký…“ zoufám si překvapeně.
„Právě, že je, obávám se, že jsem si na to zvykla.“ odpovídá Boženka nedbajíc mého zoufalého tónu.
„Tak snad abychom zavedli oddělené ložnice…“ špitnu a doufám v zavržení.
„To bude nejlepší.“ omračuje mě svým samozřejmým tónem Boženka.

…ale neuteklo ještě ani tolik vody a Boženka přichází s prosíkem.

„Pojď, vrať se mi, bude to tak lepší.“
„Stýská se ti, viď?“ vychutnávám si ten vítězný a ego masírující okamžik, protože nechybělo málo a s prosíkem jsem přišel já a to by mě pak Boženka měla v hrsti, jako já teď ji. Blahosklonně se na ni tedy dívám a čekám až poprosí a pak okamžitě kývnu, nechci ji přeci trápit, vždyť ji mám tak rád…

„To vůbec ne. Nestýská se mi,…“ odporuje Boženka kategoricky a začíná mě rožnit na grilu: „…ale jak jsi odešel, zůstali mi tam všichni komáři a štípou mě,…“ vysvětluje naprosto klidně a já mám pocit, že mi trhá srdce „…nebo si aspoň vyměníme ložnice, co ty na to?“ proskotačila se ještě na samém závěru na mém nabubřelém egu…

Myslíte, že bych ji mohl v noci uškrtit a ráno dělat, že o ničem nevím, když spíme každý jinde..?

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *