Obvinění, trest, kriminál !

My dva to ale máme na doživotí už teď!

Jsem konfliktní a tvrdohlavý tvor.
Bořek by o tom mohl psát romány.
A jestli znáte to vyprávění o štěstěně s dlouhými pačesy, pro mě samotnou, je ovšem ta s těmi pačesy, samotná hádka.
Každou takovou, která prochází kolem, ať už v těsné blízkosti, nebo obloukem, popadnu za ofinu a nepustím dokud nepadají roztrhaná těla.

Tentokrát jsem ovšem na ni narazila a to hned dvakrát.Domácí slovní přestřelka vyústila v boj Irán-Irák a já se pod tíhou emocí odporoučela k zemi.
A co čert chtěl, páč na každého jednou dojde, spadla jsem tak bezvadně, že jsem si vykloubila rameno. Cesta na pohotovost zdála se býti nekonečnou a já svou bolest tlumila doplňováním zásobníků do zbraně s takovou slovní kadencí, že by se nemusel stydět ani Husajn.
Plánovaný domácí terč byl jasný.
Tedy měl být jasný, ale…

Na pohotovosti sloužil můj bývalý kolega, přítel, zhrzená láska, ješita a debil k tomu…
Pokud narazíte v ordinaci na člověka, který se začne škodolibě vysmívat vašemu zranění, u kterého půjde profesionální etika stranou, kde zavládne možnost osobní msty bez ohledů na cokoliv, budete tam, kde jsem byla já, tedy úplně v prdeli, která je pod nadvládou totálního magora s diplomem.
I tentokrát byl terč útoků víc než jasný.
Byla jsem to já.
Já v minovém poli.

V duchu jsem se radovala, že jsem si doma s Bořkem dali takovou maličkou hádečku, jako zahřívací kolo ale i za to, že ta cesta byla opravdu dostatečně dlouhá a já měla čas nabrat dech na druhé kolo.

Zalíceno.
Zamířeno.
Pal!

Strhla se hádka.
Tentokrát proti mně stál opravdový nepřítel.
Nikdy bych nevěřila jakou může mít jednoruká ženská sílu a kolik škody stihne během chvilečky napáchat, ačkoliv službu konající setra mezi námi zmateně pobíhala, chtíc zachovat příměří.

Omlouvám se jí tímto za všechny ty výrazy a předměty, které jí při výkonu zaměstnaní inkriminovanou noc míjely i trefily.

A tobě, ty debile doktorskej, přeji zatuchlou ordinaci v Horní Dolní, kde budeš babičkám měřit tlak a předepisovat medikamenty za pět vajíček a balíček zrnkové kávy.

Policii české republiky přeji mnoho zdaru při řešení tohoto případu ničení cizího majetku, výtržnosti a všeho ostatního, co mi ještě přišili.
Škodu uhradím, omlouvat se však nebudu!

Krajskému soudu v Olomouci přeji čistou mysl a všem pak spravedlivý soud.

Vazební věznici v Olomouci pak děkuji za pozvání, ale opravdu nemusím být všude.

A to nejdůležitější nakonec.

Tobě Janíčku, děkuji za to že jsi, ať už jsi jakýkoliv, jsi to nejkrásnější a nejlepší, co mě v životě potkalo, za co se budu bít bez ohledů na cokoliv a s kýmkoliv.

Miluji Tě

_____
P.S. Musím Tě ještě rychle naučit péct buchty.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *