Nevěra se nevyplácí

Výsledek se při nedostatku ostražitosti obvykle dostavuje nepříjemně brzy.

Návrat z lyžování v Itálii proběhl ve znamení dokonalého vyklízení auta a to znamenalo zbavit ho i kontrolního útržku z rakouské dálniční „Vignette“, italských účtů za mýtné, německých voucherů v hodnotě padesáti centů z toalet a internacionálních dokladů o zaplaceném tankování. Pak už jen zbývalo půjčené auto vrátit mamince a coby nevěrný řidič nasednout zpět do svého milovaného polovičního veterána s mnoha neduhy, ale se srdcem ze zlata.

Ovšem usednutí za volant jiného auta proběhl bez problémů pouze ve fyzické rovině a tak jsem se málem úspěšně pokusil dotankovat naftu namísto benzínu, marně zapínal zadní stěrač a upřímně se divil nalezení nádržky na ostřikování prázdné, ačkoliv jsem ji včera naplno dolil.
Po přivyknutí těmto nesrovnalostem uvnitř mé hlavy jsem vyzvedával Boženku už v naprosté pohodě a s doklady od druhého auta, na což jsem ji svědomitě samozřejmě upozornil.

Po cestě při vjíždění na dálnici jsem ji ještě upozornil na policejní hlídku kontrolující dálniční známky na opačné straně a na její očekávanou otázku zareagoval uklidněním, že máme i dálniční známku z Rakouska.
Na to, že dálniční známky třeba i máme, ale rozhodně ne na tomto autě, mě při výjezdu upozornila další hlídka, která nás ochotně zastavila, abychom si o tom mohli popovídat osobně.

Jediný pohled na Boženku mě ujistil, že hovor musí probíhat mimo vůz, pokud nechci být neustále přerušován hurónským smíchem a to se mi také nakonec povedlo. Hned při vystupování jsem si svědomitě začal sypat popel na hlavu a vysvětloval a zdůvodňoval a omlouval se stále dokola, dokud mě pan policista nezastavil a nesečetl mi mé prohřešky.
Suma sumárum jedny zapomenuté doklady a jízda po dálnici bez dálniční známky rovných sedm tisíc korun.
Naprázdno jsem polkl a celý svět ztichl. Přesněji celý svět až na Boženku, která s telefonem u ucha natřásala svým smíchem a doprovodnou gestikulací celé auto.

Těžko říci, zda-li soucit se mnou za to, koho vezu, nebo absurdnost mých příhod, které jsem popravdě použil při vysvětlování, ale pan policista na mě koukl a požádal mě o ujištění, že jsem si své chyby vědom a náležitě jsem se z ní poučil.
Nemohl jsem jinak než souhlasit. Tohle si skutečně budu pamatovat.
S lehkým uspokojivým úsměvem vytáhl bloček a vypsal mi pokutu ve výši dvě stě korun a poslal mě zpátky do jámy lvové.

„Kolik jsi platil?“ vyhrkla na mě rozesmátá Boženka hned mezi dveřmi.
„Sedm tisíc!“

zalhal jsem a konečně bylo ticho…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *