Negativní ženské

A co vy, máte taky nějakou tu svou?

„Nejdůležitější ze všeho je…“ povídal mi, coby čtyřletému capartovi, děda „…zjistit, jakou má ta ženská povahu. Já třeba vím, že babka je mrzout a tak ji celý život rozveseluji.“
Tuším, že jsem na něj nechápavě koukal a on tak utvrzujícím tónem rychle dodal:
„No fakt, tak se třeba podívej. Ráno na ní kouknu. Vstává mrzutě a já tedy počkám, až vstane, houknu na ní, spiklenecky se podívám a po…če…kám až se ke mně přiblíží, co nejblíže, čekajíc polibek a v tu chvíli nadzvedávám duchnu a větrám rovnou na ni to, co jsem za celou noc naprděl a vidíš, hned máme oba krásnější den. Já i ta moje negativní babka…“

Tenkrát jsem se jistě řehtal a dnes se směji o to víc, když mám vedle sebe negativní babku, ehm, Boženku.
Boženka totiž funguje tak, že přijaté informace ode mě nakombinuje s nejhoršími životními zážitky, doplní je o její paranoidní představy a pak se buď rozpláče, nebo se mě pokusí zbít. Většinou tedy to druhé.

Posuďte sami:

Vidím ji vstávat mrzutou, stěžujíc si na počasí a tak jí povídám, vycházejíc s Murphyho předpokladu, že počasí je škodolibé:
„Kdybys tu nebyla, bylo by jistě hezky.“
A hned mě chce zbít…

A třeba včera zase stál na stole půllitr, kde bylo piva přesně do poloviny. Lidé se podle toho, co vidí, dělí na optimisty – sklenice je poloplná, nebo pesimisty – sklenice je poloprázdná, jen Boženka čapne půllitr a snaží se mě s ním trefit, že už zase sosám…

Tož dědo, už je to tak, máme asi oba dva doma negativní babky…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *