Naše žhavá noc

A umíme i lepší, kampak se na nás hrabou Italové . . .

Sobota.
Čtrnáct dní mě láska k Božence a zkouškové období drželo doma, ale rezervy se pomalu tenčily a tuhle sobotu jsem prostě vyrazit musel.
Zavolal jsem Pepkovi, mému kamarádovi ve zbrani, dohodli jsme podrobnosti večera a já se začal pomalu a potajmu těšit.
Před Boženkou jsem se raději snažil o výraz, že mě čeká absolvování nutného zla, ale mám dojem, že věděla své…Pivní večer proběhl náramně a já obveselen a pln nových informací, které se mi beztak do rána z hlavy vysypou vyrazil natěšený domů…
Natěšený!
Jak já byl bláhový !

Mezi dveřmi jsem se potkal s Boženkou a ta natěšená rozhodně nebyla.
Nic to ovšem nezměnilo na mém grandiozním návratu a celý rozverný jsem se ji jal ňuhňat.
Ňuhňání ovšem opětováno nebylo a na mou hlavu naopak dopadla sada otázek, za kterou by se nemusel stydět lecjaký odborný psychotest.
Třetí hodina raní a můj aktuální stav jistě nebyly ideální konstalací pro takové testování a očekávaný výsledek se dostavil poměrně rychle…

Já jsem s úsměvem na tváři a neustálým opakování „Miluji Tě!“ usl ještě před dopadem do postele, kde jsem zůstal nevzbuzen až do rána…
A Boženka zatím kuličkami z hlíny z balkónu odstřelovala okno rodičů, neboť se jala v návalu vzteku na čerstvý vzduch na balkón uklidnit a ve větrné smrští nejen jejích nadávek se ji pak zabouchly balkónové dveře…

O pár hodin později jsem se pak probudil v láskyplném, těsném obětí spokojené a již zahřáté Boženky…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *